"Správně. Pořád myslete na tutéž vzpomínku. Otevřete oči a rozestupte se, aby jste měli místo." poručila jim. Poslechli a stoupli si do volného prostoru. "Teď zkuste vyčarovat svého patrona," ani se nedivila, když hned několik žáků vyčarovalo svého patrona. "Výborně. Vy ostatní to zkoušejte dál. Ten kdo už svého patrona vyčaroval si může zatím psát svůj úkol. Je to esej o mozkomorech a obraně proti nim. Bude dlouhá jeden svitek pergamenu!" při jejích slovech to třídou zašumělo na protest. "Pokud budete protestovat, budou to dva svitky," oznámila jim s úsměvem a šla za těmi, co ještě svého patrona nevyčarovali.

"Není to špatná učitelka." poznamenal Ron, když šli zpátky do věže. Harry se na něj blbě podíval a radši nic neříkal. Anděl smrti je učí obranu a nikdo o tom neví. Chovají se jako nějací blázni, když ji tu nechají učit. Ale na druhou stranu je toho může hodně naučit. Je to přece jen anděl smrti a musí toho hodně vědět.

"To je," přidala se Hermiona. Ve společenské síni se posadili do těch samých křesel jako předtím a vytáhli znovu lektvary, protože obranu už měli hotovou. Dnes už žádné hodiny neměli, tak mohli v klidu pracovat až do večeře.

"To už zvoní?" zeptal se vyjeveně Ron.

"Tak nejspíš ano, když zvoní zvon, ne?" opáčila Hermiona. Harry se ušklíbl. Hermiona hodila po Ronovi nechápavý pohled a dala se zpátky do práce. Když už měli konečně úkol hotový, byl čas večeře. Společně šli do Velké síně.

"Hej, Pottere!" zavolal na něj Malfoy. "Pořád máš vidiny?" ušklíbl se na něj.

"O čem to mluvíš?" vyštěkl zároveň s Ronem a Hermionou.

"No…slyšel jsem, že si viděl tu novou profesorku jinak než ve skutečnosti. Prej jako temnou!" rozchechtal se a spolu s ním i ostatní zmijozelští, co tam byli s ním.

"Pořád lepší vidiny, než nemít mozek, Malfoy, který ti zřejmě chybí," sjela ho Hermiona pohledem.

"Tak hle se mnou mluvit nebuš, šmejdko!" zasyčel Malfoy.

"Co to slyším? Jak že jste ji to nazval, pane Malfoy?" zeptala se ho profesorka Gournová. Malfoy zrudl. "Ani mi to říkat nemusíte. Slyšela jsem vás moc dobře. Dvacet bodů dolů pane Malfoy! Buďte rád, že to není víc!" Malfoy se na ni hnusně podíval a zamířil spolu s Crabbem a Goylem do sklepení. Profesorce bylo jasné kam jdou. Podívala se na Hermionu a usmála se. Pak vešla do Velké síně. Ti tři šli hned za ní a zamířili ke stolu.

"To bylo super!" jásal Ron.

"To jo. Ještě žádný učitel mu nestrhl body za to, že někoho urážel. Doufám, že to bude častěji," přidala se k němu Hermiona. Harry jen přikývl, protože měl plnou pusu. Společně se najedli a vrátili zpět do společenské místnosti.

"Co budem dělat?" zeptal se jich Ron a vyhnal jednoho prvňáčka z křesla. Chtěl si sednout, ale Hermiona tam dala nohu. "Co je?" vypálil na ni.

"Jen to, že si máš sednout někde, kde je volno!" zasyčela na něj. Ron se na ni hnusně podíval a šel si sednout jinam. Hermiona zase pustila prvňáčka do křesla a šla za Harrym a Ronem.

Uběhl týden a měli tu zase další hodinu obrany proti černé magii. Jako obvykle je pustila dovnitř a přešla ke katedře. Otočila se na třídu.

"Přeji vám všem pěkný den. Dnes si řekneme něco o kletbách, které se nepromíjejí."

"Ale mi už jsme tyhle kletby měli." zaprotestoval Seamus.

"Já vím, ale měli jste jen názorné ukázky na pavoukovi, který je teď po smrti. Profesor Brumbál mě požádal, abych vám řekla přesné účinky té kletby, aby jste na ni byli připraveni. Na koho už byla nějaká kletba použita? A myslím kletby, které se nepromíjejí. Jestli mi někdo řekne, že kletba Petrificus totalus, tak půjdou body dolů a to velmi rychle." Někteří dali ruku dolů, protože si ze své profesorky chtěli vystřelit. Ruce už měli nahoře jen Harry a Neville. "Pane Longbottome?"

"Kletba Cruciatus," řekl roztřeseně.

"Ano…pane Pottere?"

"Všechny tři. A to by jste měla vědět paní profesorko." řekla Harry. Vítám tě, anděly smrti. Řekl v duchu Harry, ale byl si jist, že to slyšela. Profesorka nebo spíš anděl smrti se na Harryho zadívala a pak se usmála.

"Dobře. Takže nejprve si řekneme něco kletbě imperius. Postupně mi každý řeknete jak si myslíte že působí. Ne jak funguje, ale jak se asi cítí ten co je pod vlivem této kletby." řekla jim klidně. Postupně je začala vyvolávat. Akorát Harryho vynechala, protože ten už pod touto kletbou byl.

"Hmm…někteří jste byli blízko, ale opravdu jen někteří. Můžete nám ten pocit říct pane Pottere?" otočila se na Harryho.

"Je to jako by jste měli v hlavě vymeteno. Nic. Žádné pocity, myšlenky. Prostě prázdno. Pak vám nějaký hlas něco poručí a vy to prostě uděláte." řekl znuděně Harry.

"Ano…deset bodů pro vás. Lépe bych to neřekla. Přesně jak to pan Potter popsal. Máte v hlavě prázdno. Této kletbě pár dobrých kouzelní dokáže vzdorovat. Ovšem jen pár. Vy se jí dokážete postavit?" otočila se znovu na Harryho.

"Ano," odpověděl prostě a zase znuděně.

"Dobře. A řekl by jste nám jak se jí dokáže vzdorovat?"

"No…jak vám ten hlas poroučí, tak se ozve ještě jeden. Váš hlas a ten odporuje. Buď zvítězí jeden nebo ten druhý." řekl lhostejně Harry.

"Zase je to řečeno lépe než bych vám to mohla říct. Je to úplně přesné. Ovšem pokud uposlechnete a zároveň si v tom rozkazu zabráníte tak to také vypadá zajímavě," poznamenala profesorka a pár žáků se pousmála. "Další je kletba cruciatus," řekla a podívala se na Nevilla. Měl oči rozšířené. "Pane Longbottome, jestli chcete, tak na tuto kletbu tu být nemusíte. Sám o ní dobře víte, takže můžete jít. Máte volnou hodinu." Neville se na ni vděčně podíval a sbalil si věci. Počkala dokud neodešel a znovu začala hodinu. "Takže znovu vás budu volat a řeknete mi jak si myslíte že působí." znovu je jednoho po druhém volala.

"Teď vás bylo blízko víc. Pane…" otočila se na Harryho, ale ten už věděl co má v úmyslu a začal mluvit.

"Jako kdyby jste měli všechny kosti v jednom ohni a bolest vám procházela celým tělem," řekl, ale už to nebylo tím znuděným hlasem jako předtím.

"Přesně tak. Dalších deset bodů za přesnost. Je to obrovská bolest. Pokud na vás někdo tuto kletbu použije a již předtím jste zakusili nějaké jiné mučící kouzlo, musíte si říct, že tohle je teprve opravdová bolest," řekla jim smutně a všichni se vyděšeně dívali. "Vy jste tuto kletbu viděli ve čtvrtém ročníku, že?" zeptala se celé třídy. Všichni pokývli hlavou. "Ten, kdo tuto kletbu použije na člověka, sice jde do Azkabanu, ale to nijak neodčiní to, co mu udělal," všichni souhlasně přikývli. "Poslední kletba. Smrtící. Za jednu sekundu je po vás. Jediné co naposled uvidíte, bude záblesk zeleného světla. Nikdo nepřežil. Jenom jeden člověk a toho všichni dobře znáte," chvíli se odmlčela a pohlédla na Harryho. "Tak. Za úkol máte napsat mi esej o kletbách, které se nepromíjejí. Bude dlouhá minimálně jeden a půl svitku pergamenu. To je pro dnešek vše. A řekněte to Nevillovi!" Pak si začala urovnávat věci na stole. Když se otočila všichni už byli pryč. Až na Harryho. Pořád seděl v lavici a ani neměl sbaleno.

"Děje se něco?" zeptala se ho s úsměvem.

"Ne. Mělo by?" opáčil Harry. Anděl smrti se usmál a přistoupila k němu. Harry se na ni podíval.

"Tebe jsme asi neoblafli, co?" nadhodila a sedla si na lavici. Harry zakroutil hlavou. Znovu se usmála. "A jak si mě poznal?"

"Pro mě vypadáte pořád jako anděl smrti. Pro ostatní jste blondýna s šedýma očima a ve veselých barvách. Pro mě jste pořád jako temná žena," usmál se Harry. "Proč tu jste?" zeptal se jí.

"Mám to nařízené. Bojíš se mě?" zeptala se se zájmem.

"Ne!" odporoval Harry pevným hlasem.

"To je dobře. Moc dobře. Ani nevíš, jakou máš tímto výhodu," znovu se usmála. "Teď už běž. A nikomu o tom neříkej!" podívala se na něj výhružně. Harry přikývl a sbalil si věci. Ve společenské místnosti se sešel s Ronem a Hermionou.

"Kdes byl?" vypálil Ron.

"To by tě zajímalo, co?" ušklíbl se Harry. Hermiona jen zakroutila hlavou a pustila se do své eseje o kletbách, které se nepromíjejí.

pokráčko příště !

napsala: desperation