12. kapitola
„Harry?“ vešla za ním do pokoje potichu Shilin. Harry na ni stočil svůj pohled a pozvedl obočí. „Je porada řádu. Neměl by jsi tam chybět....“ usmála se jemně. Pomalu přikývl a vstal ze svého křesla. Mlčky se přidal k Shilin a společně sešli do kuchyně na poradu. Posadili se na poslední volné židle a porada mohla začít. Brumbál začal mluvit o událostech z posledních dní a nezapomněl se zmínit i o Arianě. Harry ho neposlouchá a zahloubal se do svých myšlenek.
„Nakonec bych tě chtěl požádat, Siriusi, jestli by jsi zde neubytoval Isis Montielovou a její dva syny. Isis patří do Řádu, stejně jako k nám patří její straší syn a její manžel. Jejího manžela nedávno zavraždili Smrtijedi. Byl to velice dobrý kouzelník a bystrozor, proto ho zabili. Jejich dům srovnali se zemí a teď jdou po jejím starším synovi, který je jako jeho otec. Nemohli přijít na dnešní poradu, protože zrovna dnes je pohřeb Frederika Montiela,“ otočil se na konci porady na Siriuse. Chvíli mlčel a dával si všechny věci dohromady.
„Nevidím jediný důvod, proč by tady nemohli zůstat....“ přikývl s mírným úsměvem.
„Dobrá. Ještě dnes jim to oznámím a zítra se sem přestěhují. Moly, byla bys tak laskava a připravila jim pokoj?“
„Jistě...“ usmála se jmenovaná žena.
„Dnešní porada je u konce...“ prohlásil Brumbál a přešel ke krbu, kde následně zmizel. Postupně odešli všichni až na Harryho, který pořád kouká před sebe a nic kolem sebe nevnímá.
„Harry?“ položil mu někdo ruku na rameno. Poplašeně sebou cukl a pohlédl na člověka, který ho tak vylekal.
„Shilin..? Takhle mě neděs...“ povzdechl si. Pousmála se a přisedla si k němu.
„Co tě trápí? Celou dobu jen sedíš a koukáš před sebe. Jsi úplně mimo....Mě to můžeš říct...“ Harry si povzdechl. „Jde o Arianu, viď? O to, že ti zemřela...“
„Je to moje vina. Každý si může říkat, co chce. Zemřela jen proto, že mi pomáhala a měla se mnou něco společného...“ odvrátil pohled od své kamarádky. Shilin zakroutila hlavou a vzala jeho hlavu do dlaní, aby se jí díval do očí.
„Teď mě poslouchej, Fulgure! Ty si nic vyčítat nemůžeš. Ona věděla do čeho jde. Věděla, kam tohle všechno vede a přesto do toho šla. Ty jsi totiž výjimečný člověk. Možná si to nechceš přiznat, ale je to tak. Jen tak někdo se nedokáže obětovat pro své přátele. Jen tak někdo se neobětuje pro ostatní. Ty i Ariana jste takoví byli a Ariana se obětovala právě pro tebe. Stejně jako ty jsi se obětoval pro Ginny a kolikrát i pro mě a ostatní. Věř, že Ariana z tohoto světa nikdy nezmizí, dokud bude v našich srdcích. Dokud bude v našich srdcích, bude pořád žít...“ pohladila ho po tváři a usmála se.
„Díky...“ oplatil jí úsměv. Shilin nepatrně přikývla a vstala. Chvíli si Harryho prohlížela a následně odešla z kuchyně. „Díky...“ zašeptal do ticha místnosti.
„Kdy mají dorazit Montielovi?“ zeptala se Ginny nadšeně u snídaně. Harry a ostatní nad jejím nadšení pozvedli obočí.
„Přijdou dnes na oběd...“ odpověděla zaraženě její máma a položila před ni talíř se snídaní. Lali si vyměnila pohled s Moenem a společně se vytratili. Truen nad nimi zakroutil hlavou.
„Tak je nech, ne?“ ušklíbla se na něj Shilin. Truen pozvedl obočí, že neví o co jde. „Ty moc dobře víš, co myslím...“ usmála se jemně a vstala od stolu.
„Shilin? Naučíš mě tady nějaký ty kouzla, jak jsi mi slíbila?“ zeptala se jí nadšeně Hermiona. Shilin krátce přikývla a společně se vytratili do jejich pokoje. Harry je vyprovodil pohledem. Postupně se kuchyně celá vyprázdnila až na Harryho a Ginny.
„Harry? Poslední dobou nějak moc přemýšlíš, mohla bych vědět o čem?“ začala potichu a přisedla si k němu. Chvíli ji jen pozoroval.
„O tom všem, co se poslední dobou stalo. O mém věznění u Voldemorta a další...“
„Mohly bych ti nějak pomoct?“ usmála se trochu.
„Jak bys mi chtěla pomoct...?“ zeptal se zmateně. Jen se šibalsky usmála a začala ho líbat. Moc dobře ví, že je sledují dvě zelené oči. Harry se nijak nebrání, jak je zaskočený. Vlastně ani neví, proč by se měl bránit. Shilin opatrně dovřela dveře do kuchyně a utekla do svého pokoje. Chtěla si jít pro trochu vody, ale to co viděla, ji velmi ranilo.
Harry se po chvíli odtáhl a Ginny mu s úsměvem pohlédla do očí. V kuchyni zavládlo hrobové ticho. Po chvíli se zvedl a se smíšenými pocity ji tam nechal samotnou.
„Shilin?“ vyskočila na nohy Hermiona, když do místnosti vběhla uplakaná dívka. Shilin za sebou zabouchla dveře a zhroutila se na jednu z postelí. Hermiona se posadila vedle ní. „Co se stalo, Shilin?“ objala ji kolem ramen. Shilin se jí podívala do hnědých očí.
„Harry je s Ginny...“ šeptla potichu. Hermiona se zasekla a všechno si urovnává v hlavě.
„A jak tohle víš?“
„Viděla jsem je! Líbají se spolu v kuchyni!“ prskla naštvaně. „Jak já tu hnusnou malou zrzavou holku nesnáším!“ mumlá si pro sebe, ale Hermiona to dost dobře slyšela.
„Ty Harryho miluješ...“ řekla jakoby nic.
„To teda ne!“ brání se zostra a setřela si rázně slzy z tváří. „Nesnáším ho! Nesnáším je oba!“
„Jo...miluješ ho...jinak bys tu teď nebrečela jako malá holka a nezkoušela by ses sama sebe přesvědčit o pravém opaku. Proč jsi mu to neřekla?“ Shilin na tohle nic neřekla. Hermiona si povzdechla. „ Shilin...měla bys mu to říct. Takhle se jen trápíš...“
„Nic mu říkat nebudu! Když je na zrzky, tak ať si je! Mě vůbec nezajímá!“ složila si ruce na prsou a propaluje zeď před sebou naštvaným pohledem. Hermiona zakroutila hlavou a vzala si knihu, ve které ještě před chvílí četla.
„Měli bychom jít na oběd. Přijdou ti Montielovi...“ nadhodila Hermiona směrem k stále naštvané Shilin. Jen rázně přikývla a prudce vstala z postele, až se pod ní zhoupla. Hermiona si povzdechla a naštvanou kamarádku následuje do kuchyně. Spolu si sedly na volná místa co nejdál od Ginny a Harryho.
„Co se děje, Shilin? Vypadáš naštvaně...“ zeptala se opatrně Lali.
„Nic!“ odsekla a zaryla svůj pohled do prázdného talíře před ní.
„Naštvala jsem ji já...“ zamluvila to Hermiona. „Pořád dokola se jí omlouvám, ale nějak to nefunguje, že?“ hraje divadlo.
„Nech mě!“ přidala se do její hry i Shilin, aby nepřišli na pravý důvod toho, proč je naštvaná.
„Vidíte to?“ rozhodila ruce Hermiona a aby tomu dodala na pravdivosti, sedla si od Shilin dál.
„Tak toho nechte holky. Už by tu každou chvíli měli být...“ jen co to paní Weasleyová dořekla, tak z krbu vyšla žena kolem 40-ti let a dlouhými hnědými kudrnatými vlasy. Hned ji následoval mladík s nagelovanými odbarvenými vlasy a za ním vešel další mladík s trochu delšími vlasy nabarvenými na křiklavě červenou. Všichni tři mají stejné tmavě modré oči. Díky tomu je poznat, že ona žena je určitě jejich matkou.
„Dobrý den...“ pousmála se. „Já jsem Isis Montielová....“ představila se. Moly k nim hned přešla a začala představovat všechny přítomné. Isis se usmála a otočila na své dva syny.
„Tohle jsou zase mí synové. Starší Osiris...“ ukázala na červenovlasého mladíka. „A mladší Sutech...“ položila ruku na rameno odbarvenému chlapci.
„Je možné, že všichni tři máte jméno po nějakém bohu?“ zeptala se zaraženě Hermiona.
„Ano....je to víc než možné, protože je to pravda...“ ušklíbl se Osiris.
„V mé rodině je to už taková tradice. První dvě děti jsou vždy pojmenované po bozích. Já jsem ze tří sourozenců. Mé mladší sestry jsou Artemis a Lajla. Bohužel se s nimi nevídám..“ posmutněla Isis.
„To je mi líto...“ vyhrkla Hermiona. Jen se pousmála.
„Nemusí...“
„Ukáži vám vaše pokoje, abyste se mohli zabydlet...“ usmála se Moly a odvedla je z kuchyně. Po chvíli se vrátili na oběd. Shilin se celou dobu naštvaně nimrá ve své porci a občas šlehne naštvaným pohledem po Ginny nebo Harrym. Nikdo kromě Hermiony si toho nevšiml.
„Jdu spát...!“ prohlásila po chvíli a hned na to odešla. Hermiona pozvedla obočí, ale raději nic neřekla. Ginny se přitulila k Harrymu, který se nijak nebrání, ale také si ji k sobě nepřitáhl.
Druhý den ráno u snídaně panuje dobrá nálada. Montielovi vcelku zapadli a Harry se spřátelil s Osirisem. Dozvěděl se, že Osiris se velice zajímá o Oblouk na odboru záhad a spolu se svými démonickými přáteli se domluvil, že mu o něm něco řeknou.
„Takže...vy čtyři jste zpoza toho oblouku?“ ověřuje si své poznatky Osiris a prohlédl si jmenované démony. Shilin se už uklidnila, ale občas hodí vražedný pohled po Ginny.
„Jo...nevypadáme na to, co?“ ušklíbl se Moen a protáhl si křídla. Všichni přítomní se rozesmáli.
„Potkat tě normálně na ulici a nevědět o kouzlech a tomhle světě ani slovo, tak asi pokládám peněženku a všechny cennosti na chodník a zdrhám pryč..“ směje se Osiris.
„No dovol? To jsem taková obluda? Vždyť jsem jen démon!“ brání se.
„Chabá výmluva!“ ušklíbla se Shilin a poplácala ho po zádech.
„Taky si říkám...“ přidal se Truen. „Jen démon. Copak to kdy člověk slyšel?“ protočil oči.
„Ty jsi taky démon, tak nehudruj!“ vyplázla na Truena jazyk Lali.
„No jo furt. Ale já to o sobě aspoň vím...“
„A to je jako narážka na co?“ pozvedl nebezpečně obočí.
„To jsou takový pořád?“ naklonil se Osiris k Harrymu.
„Horší...“ zakroutil smutně hlavou a Osiris vyprskl smíchy.
„Tak to potěš...Hele...můžu se tě na něco zeptat?“
„Už si to udělal ale ptej se...“ ušklíbl se Harry.
„Nech toho!“ pousmál se. „Ty s tou zrzkou chodíš? Nějak si nepamatuju její jméno...“zamyslel se.
„Myslíš Ginny?“ pozvedl obočí. Shilin nastražila uši.
„Jo tu....Tak chodíš s ní? Mám pocit, že se k tobě nějak má...a ty nejsi nijak očividně proti....“ ušklíbl se.
„Tak to ti nepovím....Moc se tomu chození říkat nedá....“ řekl pomalu. „A kde vlastně je?“ zasekl se a vstal ze židle.
„Myslím, že je u sebe v pokoji a ještě spí...“ zamyslela se Moly. „Buď tak laskav, Harry, a dojdi ji probudit. Je už celkem pozdě...“ usmála se mile.
„Dobrá...“ pousmál se a odešel z místnosti. Zamyšleně vyšel schody do příslušného patra a před dveřmi se zastavil. Zaposlouchal se a trochu zamračil. Bez klepání vešel do dveří pokoje a zarazil se při pohledu dovnitř.
„Ginny?“ vypadlo z něj zaraženě. Jmenovaná se vyděšeně podívala ke dveřím a přikryla se pořádně peřinou.
„Harry, co tu...?“ dostala ze sebe přidušeně a zrudla.
„Já? Jdu tě probudit, ale očividně jsi už probuzená dost...“ odsekl a otočil se k odchodu.
„Hej kámo, já ti to vysvětlím!“ ozval se z pokoje Sutech, který se stejně jako Ginny snaží zakrýt svoji nahotu.
„Nic vysvětlovat nemusíš. Vidím dobře!“ zarazil ho. Ještě se na chvíli otočil a očima spočinul na Ginny. „A s tebou dočista končím!“ oznámil jí se sladkým úsměvem.
„COŽE?!“ zařvala a vyskočila z postele. Zamotala se do deky a naštvaně jde za Harrym. Ani si neuvědomuje, že míří přímo do kuchyně. „Co si jako myslíš?! Že mě jen tak pustíš k vodě?! To určitě! Opovaž se, Harry Jamesi Pottere! Tohle ti nedaruju!“ vříská a pořád ho následuje. Harry s klidem ve tváři vešel do kuchyně. Ignoruje tázavý pohled všech přítomný a přešel k lince, kde si napustil sklenici vody a napil se. Se sklenkou v ruce se otočil na Ginny, která stojí kousek před ním jen v dece a pořád na něj něco vříská.
„Co si myslíš?! Ty mě k vodě pouštět nebudeš, je ti to jasný?!“ zavřískla ještě a silně oddechuje. Harry se jen mile usmál.
„Promiň, ale já nejsem ten, kdo se vyspal s člověkem, kterého znám pouhý jeden den. Nejsem ten, kdo podvádí někoho s kým chodím....“ zarazil se. „Moment....my jsme spolu někdy pořádně chodili?“ zamyslel se. Ginny němě otevírá a zavírá pusu.
„GINNY!“ vyjela Molly na svou dceru. „Můžeš mi to laskavě nějak normálně vysvětlit?!“ Ginny se rozhlédla po místnosti, kam to vlastně došli a zrudla ještě víc než to je možné.
„Ou...problém?“ pozvedl obočí Harry a šel si sednou k zaskočenému Osirisovi a démonům.
„J-já....“ vykoktala jen a bezmocně se rozhlédla po kuchyni. To do dveří vešel už oblečený Sutech.
„Sutechu!“ zasyčel nebezpečeně Osiris.
„Co je?“ zeptal se nejistě.
„Ty moc dobře, sakra, víš o co jde!“ praštil pěstí do stolu.
„A co je tobě do toho?“ pozvedl obočí.
„Hodně mi je do toho! Máma tu teď není a mám tě na starosti já! Co to tu sakra vyvádíš?! Ty jsi snad nepoučitelný sukničkář! Ty nejsi normální! Ty nemáš mozek nebo co?!“ běsní a přešel ke svému bratrovi. Paní Weasleyová zapomněla na svůj vztek a dívá se na Osirise, který vypadá jako bůh pomsty. „Víš...možná by jsi měl víc používat to, co máš nahoře na krku než to, co máš dole!“ usmál se tak sladce, až to nahání husí kůži.
„Brácha! Klidni hormon!“ ustupuje od něj.
„A proč? Moc dobře si vzpomínám, že přesně takhle jsi skončil i s mou holkou, se kterou jsem byl rok a půl!“
„Na to si vzpomínám taky...“ pípl potichu.
„To ti věřím, protože jsi se dával dohromady dva měsíce...“ usmál se sladce a popošel blíž k němu.
„To je v pohodě Osirisi...“ zasáhl Harry. Jmenovaný se na něj otočil. „Stejně jsem technicky vzato s Ginny ani nechodil. To si myslela pouze a jen ona....“ ušklíbl se. Ginny se na něj uraženě podívala a vypochodovala z místnosti. Sutech ji velmi rychle následoval.
„To byla ale úleva...“ pousmál se a sedl si zpátky vedle Harryho.
„Co jsi mu prosím tě udělal, že se z toho dostával dva měsíce?“ zeptala se roztřeseně Hermiona.
„No...tak trochu jsem ho párkrát zaklel a pak vyhodil z okna. Máma je naštěstí lékouzelnice, takže se léčil doma a neměl jsem žádný velký postih, pokud se nepočítá půlroční domácí vězení a domácí práce bez hůlky, která byla zamčená hluboko v mámině skříni. Ale stálo to za to!“ široce se usmál.
