8. kapitola
Hledání příbuzného a Ariana
„Tři?“ vypadlo vyjeveně ze Siriuse. „Vždyť Harry má jen tetu a bratrance! To není možné!“ nevěřícně hledí na třetí tečku, která se objevila v Americe.
„Nejspíš to možné je!“ protočila oči Shilin nad Siriusem a bedlivě se dívá na místo, kde se nachází další příbuzný Harryho Pottera.
„Kdo si myslíte, že to je?“ nadhodila Lali. „Myslím jako rodinný příslušník. Další teta? Strejda? Bratránek?“ pokrčila rameny.
„To si nemyslím. James byl jedináček a Lily měla jen jednu sestru a to Petúnii!“ zavrhl to Sirius a vysloužil si čtyři naštvané pohledy démonů. „Už mlčím!“ odsekl a sedl si se založenýma rukama na židli. Inem se nad tím pousmála.
„Jak ale zjistíme, kdo to je? Osoba celkově....Víte kolik je v New Yorku lidí?“ rozhodila ruce Hermiona.
„Vy už na něco přijdete, nemýlím se?“ pousmála se Shilin na Herm, Rona, Ginny a dvojčata, kteří jsou zde také přítomni.
„Proč myslíš?“ vypadlo zaraženě z Rona.
„Našli jste přece způsob, jak se spojit se mnou. To také chtělo hledání. Proč byste nenašli způsob, jak najít zase tohohle člověka...“ ukázala Inem na malou krvavou tečku. Pětice si vyměnila šibalský pohled.
„Jdeme do knihovny!“ prohlásila dvojčata a společně přešli ke dveřím.
„My jdeme taky!“ vykřikla Lali a spolu se svými přáteli se k nim přidali. Inem se členy řádu zůstala v kuchyni.
„Harry bude v pořádku, já to vím...“ promluvil po chvíli ticha Sirius.
„Co když ale ne?“ vyřkl někdo z řádu.
„Harry je silný a chytrý. Vymyslí, jak obejít nařízení Voldemorta!“ řekla rázně Inem a pohlédla na muže, který o tom po chybuje. Byl to tvrdý a přesvědčený pohled. Člen řádu nápor jejích očí nevydržel a pohledem vyděšeně uhnul. Jen se pousmála a vydala se ke dveřím.
„Kde najdu knihovnu?“ zeptala se s rukou položenou na klice.
„Zavedu vás tam...“ pousmála se Moly Weasleyová a spolu s Inem odešla z místnosti.
***
„Proč jsi je nezabil?!“ zasyčel Voldemort na Harryho, když propustil všechny ostatní Smrtijedy. Harry sklopil hlavu.
„Byli na mě moc silní. Měli velkou převahu...“ zalhal okamžitě. Má jediné štěstí, že umí dobře lhát a obelstil ho.
„Dobrá. Příště se snaž víc!“ zasyčel nebezpečně. „Teď běž!“ vyhodil ho ze sálu. Harry přikývl a velice rychle opustil tu děsivou místnost. Jen co za ním zaklaply dveře zpomalil. Vydal se chodbou do svých komnat. Cestu nevnímá, už ji zná zpaměti. Místo toho, aby dával pozor se zamyslel.
„Sakra! Kam čumíš, magore!“ z jeho zamyšlení ho vytrhl až náraz do někoho a následné nadávky. Vzpamatoval se a podíval se před sebe na zem. Srazil nějakou dívku, která se snaží vymotat z hábitu. „Nečum a pomoz mi!“ zasyčela na něj. Harrymu až velice nebezpečně někoho připomněla. Jen zakroutil hlavou a podal jí ruku. Chytila se a mohl ji konečně vytáhnout na nohy. Hned si oprášila hábit a nasupeně pohlédla, kdo se ji to opovážil srazit. „A hele! Další pošahanec s maskou!“ prskla a chtěla odejít, ale Harry ji chytil za ruku.
„Ty nejsi Smrtijed...“ poznamenal a pohlédl jí do temně hnědých očí.
„To bych řekla!“ odsekla a vymanila se mu ze sevření.
„Co tu potom děláš?“ pozvedl obočí. „Jsi snad prchlý vězeň?“
„Ne!“ zasyčela. „Bohužel jsem dcera toho pošahance, kterýmu to tu patří!“ zašeptala potichu a rozhlédla se, jestli ji někdo neslyšel. Harry se musel nad tím chováním pousmát.
„Takže dcera Pána zla, ano?“ pozvedl obočí.
„Že bys i přemýšlel?“ zeptala se přitrouble a protočila oči. Přitáhla si víc k tělu svůj černý hábit a nasupeně pohlédla Harrymu do očí. Chvíli to vypadalo, že nad něčím přemýšlí, než vyvalila oči hrůzou.
„Ty si Potter!“ zašeptala zděšeně. Harry mučednicky přikývl. „A do háje! Ty tu vůbec nemáš bejt! Máš bejt u těch ztřeštěných ptáků!“ Pohodila nesouhlasně hlavou, až jí dlouhé černé vlasy zavlály.
„Ztřeštěných ptáků?“ vypadlo z Harryho vyjeveně.
„Fénixův řád!“ protočila oči. Harry se musel pousmát. Tahle holka se mu líbí čím dál víc. Nehledě na to, že je to dcera toho, který mu způsobil tolik bolesti. Znovu se rozhlédla a popadla ho za ruku. „Pojď!“ zašeptala a táhne ho chodbou odkud přišla. Harry se ani nesnažil odporovat a poslušně ji následuje. Zatáhla ho do nějakých dveří a zavřela za nimi. Ještě dveře zabezpečila kouzlem.
„Co tady děláš?“ vyjela na něj a rozhodila ruce.
„Asi nejsi moc informovaná ohledně toho, co tvůj otec dělá, že?“ pozvedl obočí a rozvalil se v jednom křesle.
„To nejsem, protože mě otec nezajímá!“
„Tak to se ti nedivím....“ ušklíbl se. Hodila po něm naštvaný pohled. „Fajn. Tvůj otec mě unesl. Byl jsem tu nějakou dobu zavřený a mučený. Každý den mi dával tutéž otázky a to, jestli se k němu přidám. Odporoval jsem. Pak ale slíbil, že pokud se nepřidám, budou umírat moji přátelé. Nepřijal jsem. Myslel jsem, že jsou v bezpečí. Jenže další den dotáhl k mému mučení Ginny. Tu kterou mám nadevše rád! Mučil ji. Pak se zeptal znovu. Ona sama to zamítla a já také. Jenže pak mučení pokračovalo. Nevydržel jsem to. Přijal jsem. Jenže pod podmínkou, že Ginny se nic nestane. Je teď pod Voldemortovou ochranou. A já? Na mě byla seslána nějakou pitomá kletba, která zapříčinila, že musím toho ksichta poslouchat!“ dokončil hořce svoji řeč.
„Co to bylo za kletbu? Třeba je protikletba!“ vyhrkla nadějně.
„Nevím. Jen řekl, že se té kletby nezbavím....“ podvědomě si sáhl na znamení na krku.
„To je z té kletby?“ zeptala se se zájmem a pohlédla na jeho krk. Harry jen přikývl. „Ukaž...!“ přešla k němu a začala si pentagram prohlížet. „O tomhle jsem jednou slyšela mluvit otce. Jedno kouzlo existuje...ale....“ zasekla se a lítostivě pohlédla na Harryho. „Je třeba krev tvých příbuzných. Musí být dána dobrovolně a s dobrým úmyslem....Promiň...“ zašeptala a sklopila pohled.
„Ty za nic nemůžeš. To jen tvůj pitomej tatík!“ protočil oči. Ona se začala od srdce smát.
„Tak ty seš dobře jetej. Jsi v tak bezvýchodné situaci a ještě můžeš vtipkovat. To se většinou nikomu nepodaří...“ kroutí hlavou. Harry se jen pousmál.
„Teď mi ale došlo, že ty víš kdo jsem, ale já o tobě nic nevím....“ nadhodil.
„Víš, že jsem dcera tvého nepřítele. To ti nestačí?“ pozvedla obočí. Jen zakroutil hlavou. „Fajn. Jmenuju se Ariana a je mi šestnáct. Stačí tohle?“ ušklíbla se.
„Jo...stejně nevím na co by mi byly informace o tobě....“ šibalsky se usmál. Jen protočila oči.
„Pokusím se přijít na něco, co by tě odtud dostalo. Ty tu totiž nemáš co dělat!“
„Na jaké jsi vůbec straně?“ napadlo ho najednou. „Otcem opovrhuješ a řádu říkáš ztřeštění ptáci.“
„Nelíbí se mi, co otec dělá. Je jen sprostý vrah a nic víc! Ale zároveň není tak moc špatný. Každý má své priority, co je dobrý a co špatné. Pro něj je tohle třeba dobré. Když si to tak vezmeš, každý má jiné hodnoty a každý všechno vidí jinak. Když se na to podíváš ze všech stran, tak vlastně ani už nevíš, co je dobro a co zlo. Stejně tak je to u těch ptáků! Možná říkají, že jsou na straně dobra, ale i to s sebou nese kousek zla. Také zabíjí a také jsou krutí, jen ve jménu dobra. Já bych to brala jako neutrál. Jenže když jsi teď tady, tak..dalo by se říci, že rovnováha je pryč. Proto tě chci dostat zpátky.“
„Na tom něco je....ale tvůj otec používá černou magii! Ta je špatná!“
„Víš Harry....“ posadila se naproti němu do křesla. „Magie se nemůže dělit na bílou a černou. I v bílé magii jsou kouzla, která ubližují a jsou ničivý. V černé zase mohou být kouzla, která pomohou. Nezáleží na tom, jakou magii ovládáš. Záleží jak ji využiješ. Nemůžeš tvrdit, že magie sama o sobě je špatná. Může být špatný jen ten, kdo magii používá.“
„Toho je už na mě moc....“ poznamenal a zabořil se víc do křesla.
„Přemýšlej o tom. Ale teď se už vrať do svého pokoje. Budu hledat v knihách i jinou možnost, jak tě dostat pryč....“ pousmála se.
„Dík Ariano,“ vděčně se na ni usmál a opustil místnost. Netušil, že když vyšel z místnosti, všimly si ho jedny černé oči. Zamyšleně došel do svého pokoje a posadil se do křesla. Musel přemýšlet nad tím, co mu řekla Ariana. Vždyť to, co mu řekla je pravda. Jenže jak potom má vědět, co je to správné a co špatné? Z úvah ho vyrušilo zaklepání na dveře.
„Dále!“ zavrčel směrem ke dveřím.
„Všiml jsem si, odkud jste vyšel, Pottere,“ promluvil k němu hlas obávaného profesora lektvarů.
„No a?“ poznamenal kysele a otočil se na Snapea, který zabezpečil dveře proti odposlouchávání.
„Ariana je zvláštní člověk. Už jen tím, že jako dcera Pána zla je jiná než se od ní očekává. Kvůli tomu už několikrát skončila na hranici života a smrti. Její otec totiž nepřipouští neposlušnost, které je u ní požehnaně. Nesouhlasí totiž s většinou jeho názorů.“
„Vy ji znáte?“ zeptal se trochu podezřívavě.
„Ano znám. Znám ji moc dobře. Její matkou je totiž moje sestra, která zemřela hned po porodu,“ poznamenal jakoby nic.
„To jsem netušil. Promiňte...“ zabořil se pohodlněji do křesla a pokynul hlavou, aby se posadil proti němu. Snape si sedl a prohlédl si zničeného chlapce před sebou.
„Našli jsme způsob, jak tě dostat z prokletí...“ oznámil mu klidným hlasem. Harry se napřímil.
„Ariana o tom mluvila! Říkala, že je potřeba krev příbuzného, jenže pochybuju, že teta nebo bratránek by to udělali!“ vyjel na něj.
„Našel se tvůj další příbuzný. Teď jen zjišťujeme, kdo to je a jak ho najít. Víme jen, že exitustuje a žije v Americe. Nejspíš v New Yorku.“
„Cože?! Ale já nikoho jiného nemám..!“ pak se zarazil. „Beztak o tom člověku Brumbál ví!“ zasyčel naštvaně.
„Ne. Neví o něm nic. Byl stejně zaražený jako všichni ostatní, když se na mapě místo dvou teček zjevily tři.“
„Co?“ vypadlo z totálně zmateného Harryho.
„Vaši démoničtí přátelé použili kouzlo, jestli existuje ještě nějaký váš příbuzný. Ukázalo se, že žijí tři lidé. Vaše teta, bratránek a ještě někdo. Kdo to je se neví. Víme jen kde hledat. Nic jiného. Všichni vaši přátelé jsou zalezlí v knihovně a snaží se něco najít. Řád zase hledá přes své zdroje a přes Americké bystrozory.“
„Myslíte, že něco najdou?“ zeptal se nejistě.
„To nevím. Ale snad toho vašeho příbuzného najdou a bude ochotný zachránit váš život.“ poznamenal. „Zatím se snažte nějak obcházet svoje úkoly. To jak jste se vypořádal s prvním úkolem bylo velice dobré. Snaž se to tak dělat vždycky.“
„Ale co když mi poručí přímo zabít! Potom nebudu mít na výběr! Teď to byl příkaz typu: pokus se zabít! To šlo v pohodě, ale co potom?“ rozhodil ruce.
„Budeme pátrat co nejrychleji to půjde. Slibuju...“ s těmito slovy se postavil a následně opustil Harryho komnaty. Namířil si to rovnou pryč, na ústředí Fénixova řádu.
***
„Našli jste něco?“ zeptal se s nadějí v hlase Sirius, když Hermiona a spol opustili knihovnu a vešli do kuchyně na večeři.
„Zatím nic. Lali sice našla nějaké vyhledávací kouzlo, ale na to potřebujeme vědět jméno dotyčné osoby.“ povzdechla si Ginny a sesula se na jednu z židlí. Její přátelé si posedali kolem ní a paní Weasleyová před každého postavila talíř s dobrým gulášem. Z tiché večeře je vyrušil příchod dvou lidí. Všichni se otočili na nově příchozí. Byl to Brumbál a ještě nějaký mladík.
„Mayuzane!“ vykřikly Ginny a Hermiona. Vyskočily na nohy a svého přítele objaly.
„Nazdar holky!“ usmál se pak pohlédl na Rona a dvojčata. „Zdravím!“ široce se na ně usmál a pokynul hlavou.
„Mayuzane! Co tu děláš kámo?“ usmál se Fred a šel se spolu s ním pozdravit, stejně jako jeho bratrové.
„Vždyť jsem vám něco slíbil, ne? Říkal jsem přece: Zase se shledáme! Přidal jsem se k Řádu!“ široce se usmál.
„To je dobře. Hodně jsi nám pomohl....“ usmála se Herm.
„S čím vám pomohl?“ zaujalo Lali.
„S hledáním informací o oblouku....“ zasekla se i Ginny a vyměnila si vědoucí pohled s Lali. „Mayuzane, myslíš, že bys nám mohl s něčím pomoci?“ udělala psí oči.
„Pokud to bude v mých silách, proč ne...“ pokrčil rameny.
„Potřebovali bychom nějaké vyhledávací kouzlo. Ale ne takové, že na to musíš znát jméno. My to jméno totiž neznáme.“ obeznámil ho s jejich situací Ron. Všichni přítomní se s nadějí podívali na nováčka.
„No...v egyptské knihovně je myslím kniha o starých vyhledávacích kouzlech. Jenže já se k ní nedostanu. Není v mém úseku hlídání. A pokud není v tom úseku, jinam se já sám nedostanu. Možná se mi podaří přesvědčit jednoho kámoše, aby si se mnou vyměnil místo. On je v oddělení těchto knih.“ pousmál se.
„To by bylo super!“ pověsily se na něj obě dívky. Všem svitla naděje, že možná konečně najdou Harryho příbuzného a zároveň záchranu. Z pěkné chvilky je vyrušilo vejití další osoby. Tentokrát to byl Snape.
„Mám od vás vzkaz od Pottera...“ ušklíbl se nad jejich pohledy, když to řekl.
„A to je?!“ vyštěkl Sirius. Snape se na něj zamračil.
„Máte si pohnout s tím, abyste našli jeho příbuzného, protože se bojí okamžiku, kdy dostane příkaz zabít!“
„Moment....jak ví o tom příbuzném?“ zarazila se Shilin.
„Řekl jsem mu to.“ pokrčil rameny. „Nemá cenu mu to zatajovat. A navíc, jeden člověk si už přede mnou dal tu práci, že mu řekl o jediné možné protikletbě. Řekl jsem mu to, aby neztratil naději!“ zchladil Siriuse pohledem.
„A to je jedině dobře!“ přidala se Lali a pohlédla na Mayuzane. „Myslíš, že tam bude nějaké to kouzlo?“
„Pevně v to doufám. Ale hlavně doufám, že mě nikdo nenačapá, až knihu budu kopírovat.“ ušklíbl se. „No nic. Už musím jít. Chtěl jsem vás pět jen pozdravit. Ještě mám nějakou práci.“ rozloučil se se všemi a odešel. Vyšel z domu a přemístil se rovnou ke svému příteli, aby ho přesvědčil o výměně stráží v knihovně.
***
Harry se probudil brzo ráno. Rozhodl se vstát, protože už stejně neusne. Na chvíli zmizel v koupelně a dal si sprchu. Následně si dal malou snídani a vyšel ze svých komnat. Potloukal se po chodbách temného sídla, dokud do někoho zase nenarazil.
„Já už toho mám dost!“ začala klít drobnější osoba a sbírá se ze země. Naštvaně se narovnala a pohlédla na Harryho. „My na sebe máme nějak štěstí!“ ušklíbla se Ariana.
„To teda ano...“ přikývl.
„Přemýšlel jsi o tom, co jsem ti řekla?“ pozvedla obočí a porozhlédla se. Opět přikývl. „Fajn. A na co jsi došel? Ne! Raději mi to neříkej nebo bych pak třeba ještě zblbla!“
„A ty už nejsi zblblá?“ zeptal se připitoměle a usmál se.
„Z tebe už jo! Vždycky do tebe vrazím a skončím na zemi! Víš, že to není ani trochu měkký přistání?!“ stěžuje si.
„Tak dávej pozor kam chodíš...?“ nadhodil.
„Ha, ha, ha...“ ucedila. „Jdu hledat do knih...“ zašeptala, pousmála se a zmizela ve stínech chodby. Harry se pousmál a chvíli zůstal stát na místě. Z jeho zamyšlení ho vytrhlo pálení jeho znamení na ruce. Instinktivně si ruku chytil a vydal se do kruhového sálu. Po cestě potkal několik dalších Smrtijedů, kteří se vždycky jen zašklebili. Rozestoupili se do kruhu kolem Voldemortova trůnu. Všechny si je změřil chladným pohledem.
„Dnes večer zaútočíme na příčnou ulici!“ rozezněl se jeho chladný hlas. V Harrym zatrnulo. „Až bude čas, všechny vás svolám!“ To bylo krátké setkání. Problesklo mu hlavou. Už se mě k odchodu jako všichni ostatní, ale nevyšlo mu to.
„Pottere, ty tu zůstaň!“ Harry se zarazil na místě a poslušně zůstal stát. Stejně by nemohl odejít. Znamení na krku by mu to nedovolilo. Když všichni Smrtijedi opustili místnost, stoupl si Hary před Pána zla.
„Tentokrát pro tebe mám jiný úkol....“ zlomyslně se ušklíbl. „Ty démony zabij! Všechny!“ zasyčel nebezpečně a pak se začal děsivě smát. „A teď běž!“ Harry se otočil k odchodu. „Nezklam mě!“ uslyšel ještě než vyšel z místnosti. Po tváři mu začaly stékat slzy. Nemá na vybranou. Přesně tohohle se tolik bál. Přesně tohle nechtěl, aby se stalo. Uvnitř něj to začalo křičet. Nejraději by se rozeřval na celé kolo. Nejraději by se rozeběhl a jen křičel. Nic víc si nepřeje. Ale to on nemůže. Objal se rukama a vydal se tmavou chodbou dál do svých komnat. V půli cesty se zarazil. Snape! Musím ho najít a říct mu o tom! Nesmí jít na příčnou! Svitla mu aspoň malá naděje. Jenže neví, kde ho hledat. Začal procházet chodby, kde ho většinou aspoň na chvíli zahlédl. Jako naschvál nenašel živou duši. Ariana! Rozeběhl se směrem k jejím komnatám. Těsně před nimi zabrzdil a začal klepat. Stačila chvíle a otevřela mu jeho jediná naděje.
„Harry?“ užasla, když viděla, jak je na tom špatně. Vtáhl ho dovnitř a posadila do křesla. „Co se děje?!“
„Musím je zabít! Já! Já nechci!“ vypadlo z něj a rozbrečel se. „Já nechci!“
„Koho musíš zabít, Harry?“ vzala jeho hlavu do dlaní a pohlédla mu do očí.
„Své přátele. Své přátele zpoza oblouku na odboru záhad. Své démonické přátele!“ zašeptal zničeně. „To nemůžu udělat!“
„A kdy se to má stát?“ zatřásla s ním jako smyslů zbavená.
„Dnes je útok na příčnou! Tam je mám zabít...“ vydechl zmoženě.
„Budu je varovat. Nedostaví se tam! To ti slibuju! Teď už ale musíš jít. Za chvíli se tu objeví můj otec, jako každý den...“ popohnala ho ke dveřím. Harry přikývl a zmizel za dveřmi. Ariana si oddechla, protože chvíli po tom, co odešel, vpadl do jejího pokoje Lord Voldemort.
***
„Bude útok na Příčnou. Dnes večer!“ informoval Snape členy řádu. Většina je na ústředí a čekají na příchod Mayuzane, který má donést knihu o vyhledávacích kouzlech.
„Půjdeme tam!“ rozhodla Shilin, než stačil promluvit Brumbál. Ten se jen pousmál a přikývl.
„Nevím, jestli bude pro vás čtyři bezpečné chodit do té bitvy. Pán zla si nechal u sebe Pottera déle. Nevím, jaký bude mít úkol, ale myslím si, že je to spojené právě s vámi.“ poznamenal Snape. Lali a Shilin si vyměnili pohled. Zavládlo naprosté ticho. Vyrušil je až vpád dalšího člověka do dveří.
„Mám to! Mám tu knihu!“ vykřikl šťastně Mayuzane a opřel se udýchaně o stůl. Vytáhl z kapsy zmenšenou knihu a kouzle ji vrátil do původní podoby. „Zůstane tu ale jen pár hodin. Musíme si pohnout a to kouzlo opsat!“ varoval je. Hermiona se hned chopila knihy a začala hledat. Snape se nad tím ušklíbl. Kdo jiný by v knihách měl hledat? Bohužel neměli moc štěstí a nezůstal v kuchyni klid. Z krbu najednou vyletěla drobná postava nějaké dívky. Začala se oprašovat a pak se porozhlédla. Poznaly ji jen dvě osoby. Snape a Brumbál.
„Ariano, co tu děláš?“ promluvil k dívce Snape.
„Hele! Ty mě nech, jo? Víš jak dlouho tě Harry hledal, abys mohl varovat řád? Nevíš! Šel proto za mnou! Byl z toho pěkně v prdeli!“ setřela ho a znovu se rozhlédla. Pohled jí padl na čtyři démony.
„Proč ho Harry hledal?“ promluvila Inem od stolu. Ariana se na ni podívala.
„Chtěl mu říct, jaký má úkol od Volďase.“
„Kolikrát ti mám říkat, že aspoň ke svému otci máš mít víc úcty?“ zamračil se trochu Brumbál.
„A kolikrát já mám říkat, že je mi to ukradený?“ zeptala se kysele a pak se otočila na démony. „Dal mu za úkol vás dnes při útoku na příčnou zabít! Nesmíte tam jít! To nejde! Nebude to moct obcházet jako minule! To se měl o to akorát pokusit! Teď má jasný příkaz! Zabij své démonické přátele!“ vyštěkla najednou.
„Ale..“ začala Shilin.
„Žádný ale! Zůstanete hezky tady na prdeli a ani tam nepáchnete! Víte jak se Harry zhroutil, když doletěl za mnou? Nevíte, takže se tam opovažte jen ukázat a máte co dočinění se mnou! Pak ucítíte pomstu dcery Voldemorta a Alexandry Snapeové!“ dala si ruce v bok a provrtává pohledem čtyři přátele.
„Ariano, uklidni se!“ pousmál se Snape.
„No jo furt. Prostě se tam opovažte ukázat a zabiju vás já sama!“ upozornila je a zmizela v krbu v zelených plamenech. Zavládlo zaražené ticho, kdy většina pohledů utkvěla na Snapeovi.
„Už jsem to našla!“ vykřikla najednou Hermiona. Byla do knihy tak zabrána, že si ani nevšimla vyrušení v podobě Ariany. Vzhlédla od knihy a prohlédla si zaražené pohledy Řádu. „Stalo se něco?“ zeptala se opatrně. Shilin jí to převyprávěla a několik lidí se pochechtává, že si toho Herm ani nevšimla.
„Má pravdu. Vy tam ani nepáchnete!“ přisadila si i Hermiona.
„Dobrá. Tak my čtyři a Inem tu zůstaneme...“ rozhodil ruce Moen.
„A co to kouzlo?“ zeptal se Mayuzane.
„Jo vidíš. Máte pergamen a brk? Opíšu to...“ Brumbál jí podal požadované věci. Herm si je vzala a šílenou rychlostí začala celou stránku opisovat. Pří poslední řádku jí začala kniha mizet. Naštěstí to dopsala včas a kniha zmizela.
„To bylo o fous...“ vydechl Ron a všichni přikývli.
„Tak povídej...!“ vybídl ji Truen a stoupl jí za záda, aby si to mohl přečíst. „Budeme potřebovat šest svící. Tři bílé a tři černé. Budou rozestavěny v kruhu a kolem něj se vytvoří kruh lidí, kteří budou odříkávat danou formuli. Uvnitř kruhu ze svící bude stříbrná miska a v ní pár kapek krve člověka, kterého chcete sledovat nebo potřebujete sledovat nějaké jeho příbuzné....“ přelítl přes to očima a narovnal se. „Kdy začneme?“ pozvedl obočí.
„Co nejdříve!“ rozhodla Ginny a začala hledat svíčky. Shilin a Lali se pousmáli a udělali v kuchyni místo. Nakreslily kruh, kde rozestavěly svíce podle návodu a pak se určití lidé postavili do kruhu kolem svící. Inem položila doprostřed stříbrnou misku a do ní nakapala zbytek Harryho krve, který zůstal v lahvičce. Sama se pak postavila do kruhu. První začal odříkávat Brumbál a postupně se přidali ostatní. Před nimi se začal zjevovat obraz. V kruhu svící se objevil odraz Harryho komnat a jeho samotného, jak sedí nad knihou, ale jen zírá na určitý řádek.
„Budeme ho chvíli pozorovat?“ zeptala se smutně Inem. Brumbál přikývl a nechal tam obraz Harryho. Když bude chtít někoho dalšího, stačí odříkat pár dalších slov.
„Pán tě volá!“ vtrhl do Harryho pokoje nějaký Smrtijed. Jakmile předal zprávu odešel. Harry si povzdechl a knihu zaklapl. Vyšel z místnosti a vydal se do kruhového sálu. Se vztyčenou hlavou vešel a zastavil se až před Voldemortem. Ten si ho chvíli prohlíží.
„Zjistil jsem nepěknou věc!“ zasyčel ledově. Harry jen mlčí. „Můžeš mi vysvětlit, co má znamenat tvoje přátelíčkování s mou dcerou?!“
„Jen jsme se párkrát srazili, pane. Nic víc...“ snaží se to zakecat a nechává si klidnou tvář.
„Jen párkrát srazili říkáš?“ zvedl se z trůnu a přešel k němu blíž. „A víš, že ti moc nevěřím? Ani kletba Cruciatus jí nerozvázala jazyk. Zato Veritasérum pomohlo účelněji!“ V Harrym hrklo. Co všechno se dozvěděl? „Tvoje neposlušnost, bude ztrestána! Tak varovat nepřátele se ti zachtělo, ano?! CRUCIO!“ zahřímal a Harry znovu okusil bolestivou kletbu. Byla o to horší, jak se Voldemort nepříčetně naštval. Nevydal ale ani hlásku. Jako vždy. „Tohle ať se už nikdy neopakuje. Máš výslovný zákaz mluvit! Už nikdy nepromluvíš s žádným Smrtijedem a ani s nikým jiným! Rozumíš? Od této chvíle jsi němí!“ Harry jen bolestně zavřel oči. Chtěl mu něco odseknout, ale bolest ve znamení na krku mu to neumožnila. Voldemort se začal ledově smát. „Teď vypadni! A připrav se, že na Příčné tě nebudu šetřit! Hezky zabiješ Siriuse Blacka pod mým osobním dohledem!“ štěkl na něj. Harry se ztěžka zvedl a vypotácel se z místnosti. Vydal se temnou chodbou do svých komnat. Opět narazil na Arianu, ale tentokrát ji nesrazil. Sedí na zemi před jeho komnatami.
„Harry?“ promluvila k němu potichu a stěží se postavila. Harry jen pozvedl obočí, aby mluvila. „Jsi v pořádku?“ mohl jen přikývnout. Chtěl promluvit, ale nemůže. „Nechtěla jsem!“ vzlykla. „Donutil mě! Nalil do mě veritasérum! Musela jsem mluvit! Promiň mi to! Všechno jsem pokazila!“ rozbrečela se. Harry chtěl něco říct, ale nevydal ani hlásku. Ani rty se mu nepodařilo oddělit od sebe. Ariana si všimla, že se hrozně přemáhá, aby něco udělal. Pohled jí padl na znamení, které začalo žhnout ještě víc. Dotkla se ho, ale hned ucukla. To znamení jí spálilo ruku. „Harry! Ať se snažíš o cokoli, přestaň!“ zašeptala zděšeně a mne si zraněnou ruku. „Slyšíš?! Přestaň! Ublížíš si!“ zašeptala znovu. Harry sklopil pohled, ale přestal se snažit o to, aby něco řekl. „Donutil tě k tomu, abys byl němí, viď?“ zeptala se opatrně. Zničeně pokývl hlavou.
„Harry...“ zašeptala zničeně Inem, když sledovala, jak se snaží cokoliv říct.
„Myslím, že je čas změnit hlavního aktéra této věci...“ poznamenal Brumbál a začal odříkávat zaklínadlo. Obraz se rozplynul a změnil se. Teď hleděli na Petúnii Dursleyovou a jejího manžela, jak se dívají na televizi. Znovu začal odříkávat a obraz se zase změnil. Tentokrát se objevil Dudley, jak se svojí partou mlátí malého kluka. Všichni se jen na něj znechuceně podívali a Brumbál opět odříkal zaklínadlo. Obraz se rozplynul a začal se formovat do, pro ně neznámého, příjemného pokoje (až na ten bordel).
