"Zítra večer je úplněk...." poznamenal u večeře Tygi a napil se za své sklenice.

"Myslíte, že to Hermiona zvládne?" zeptala se nejistě Alicia.

"Určitě! Já jí věřím..." usmála se Tamara. "A navíc se mi něco v tom smyslu zdálo..." dodala tajemně.

"No a co?! Co nás mají zajímat tvoje sny?!" odfrkl si Ron. Tamara ho zchladila ledovým pohledem.

"Moje babička měla věštecké schopnosti! Zdědila jsem je po ní! Vše, co se mi doteď zdálo, se vyplnilo! Takže laskavě drž hubu, když o něčem nevíš a nejsi tázaný!" ušklíbla se škodolibě. Ron si jen odfrkl. Ginny se zvedla od stolu a beze slova odešla. Ron se za ní nechápavě podíval, ale bleskurychle ji následuje.

"Nějak se mi to jejich chování nezdá..." přiklonil se Tygi k Arnemu, aby je nikdo z dospělých neslyšel. Arne mlčky přikývl a dívá se na dveře, kde před chvílí ti dva zmizeli. "Co myslíš? Vypadá to, jako by něco chystali nebo...já nevím..."

"Mám stejný podezření jako ty, ale pokud ho řekneme a nebude to tak...Raději ani nechci pomyslet, jak by se nám vysmáli..." ušklíbl se.

"Kdo se směje naposled..."

"Ten se směje nejlíp..." dořekl za Tygiho. Z jejich rozhovoru je vytrhl vpád jednoho z členů řádu.

"Zaútočili! Jsou v jedné vesnici nedaleko Londýna!" vychrlil ze sebe na jeden nádech.

"Kdo všechno tam je?!" stoupl si Arne a zamračil se.

"Smrtijedi...je jich tam spousta! Ale také upíři a viděl jsem i pár lykanů!" několik lidí si vyměnilo zděšený pohled.

"Proč tu není Saša, když je ho potřeba!" zaklela Miriam, ale přivolala si jeho kuši, kterou jí tady pro všechny případy nechal. Lars se postavil za ni spolu s Tamarou.

"Doufám, že to nebudou ti, se kterými jsem bojoval naposledy. Jo a mimochodem, snažte se vy dvě, ať neznají vaše jméno!" upozornil je Lars.

"Proč?" zeptala se nechápavě Miriam.

"Protože pak vás proklejí jako Sašu a Herm...." povzdechl si. "Budem na sebe přinejhorším volat počátečním písmenem jména, jasný?" ušklíbl se.

"A to platí i pro vás ostatní! Opovažte se je tam oslovit jménem!" přelétl pohledem všechny přítomné Arne. To už krbem přišel i Brumbál a plno dalších členů řádu.

"Jako vždy tu, pane Trippere, zůstanete. Je to pro vaši bezpečnost..." prohlásil Brumbál, když si všiml, že Tygi stojí po boku Alicie a v ruce má připravenou hůlku. Nazpátek se mu dostalo nebezpečné zavrčení, ale poslechl a posadil se na židli ke stolu vedle Samanthy. Ta ho povzbudivě poplácala po zádech. "Richarde, Amelie..." otočil se na ty dva.

"Klidně si říkejte co chcete, ale my jdeme!" skočila mu do řeči Amelie. Brumbál si povzdechl.

"Dobrá..." přikývl nakonec a podíval se na Larse, Miriam a Tamaru. "Zvládnete to bez Saši?" ti tři se ušklíbli.

"Můžeme doufat, že ano. Celkem dost nás toho naučil..." pousmála se Miriam. Brumbál přikývl. Ještě dal rozkazy několika členům řádu a všichni se přemístili, až na pár výjimek v podobě Samanthy, Moly, Tygiho, Izabely a Rona s Ginny, kteří jsou nejspíš někde v domě.

*

"Už jsme si mysleli, že se sem ani nedostavíte!" pošklebují se Smrtijedi, když se tam přemístil Fénixův řád. Lars, Miriam a Tamara se hned odpojili, aby mohli zabavit upíry s lykany. Mezi řádem a Smrtijedy započal boj. Ti tři zatím ale jen stojí proti upírům a lykanům, kteří neútočí, ale pošklebují se.

"Kdepak máte Trevise, co?" zeptal se škodolibě jeden upír. Lars ho hned poznal. S tím posledně bojoval Saša. V době, kdy prokleli Hermionu.

"Tebe znám..." poznamenal a pořádně si ho prohlédl.

"Přesně tak..." ušklíbl se. "Už jsi se mnou a pár upíry bojoval po boku Trevise!" odfrkl si. "Jak se má ta malá holčička?" ušklíbl se. "Doufám, že trpí naším prokletím!"

"Musím tě zklamat!" vrátil mu škleb. "Ale netrpí..."

"Chceš říct, že ten ubožák Trevis....že ji učí to ovládat?!" zavřeštěl a zbytek upírů nebezpečně zasyčelo a lykani zavrčeli.

"Snad nejsi naštvaný, co?" ozval se dívčí hlas ze stínu jedné boční uličky. Upír se tam prudce otočil. Ten hlas nebezpečně dobře zná. Za stínu domů vyšla středně vysoká blonďatá dívka s cigaretou v ruce. Na sobě má zelené tílko na ramínka, po kolena dlouhou volnější sukni tmavě zelené barvy a skoro rozpadlé černé tenisky. Upřela na upíra své šedomodré oči a s malým úšklebkem ho pozoruje. Upír na ni vyvalil oči a němě otevřel a zase zavřel pusu. "Co zíráš? Je to neslušné!" ušklíbla se. "Jak tak pozoruju, tak jsi se dal na stranu Voldemorta. Tohle jsem si o tobě teda nemyslela a to tě znám dost dlouho!" odhodila cigaretu a zašlápla ji. "Jak dlouho se známe? Od našim tří let?!" štěkla na něj. "Ach, Skare..." povzdechla si a zakroutila hlavou.

"Vypadněte!" zavrčel na upíry a lykany, které má ve svém velení.

"Cože?!" zasyčel jeden z upírů.

"Jak jsem řekl! Vypadněte! Tohle si vyřídím já sám!"

"Jsou tu ale ještě oni...přenech nám je!" podíval se mlsně na Tamaru. Ta na něj bojovně namířila hůlku.

"Ne! Řekl jsem, že máte vypadnout!" nebezpečně se k němu přiblížil. Upír něco zavrčel, ale spolu s ostatními upíry a lykany opustil bojiště.

"Aspoň něco rozumného, co jsi za svůj život udělal!" ušklíbla se.

"Co o tom můžeš vědět ty? Lykane!?" ušklíbl se. Dívka se jen pousmála.

"Lykan a upír....a přesto mohli být nejlepšími přáteli..." zakroutila hlavou. "Mohli jsme být přáteli i nadále, ale to ty jsi naše přátelství zničil! Vlastně...My dva byli víc než přátelé!" zasyčela nebezpečně. Skar sklopil oči k zemi.

"Minulost je minulost!" ušklíbl se a vzhlédl k ní. Tamara s Miriam si vyměnili zděšené pohledy.

"Ano, ale to ty jsi nás zničil! Zničil jsi všechno co bylo mezi námi a zničil jsi i tvoje přátelství se Sašou! Dobře si ten den pamatuju. Jsou to sice dva roky, ale pamatuju si to! Mě, Kaře a Sašovi jsi oznámil, že se z tebe stal upír. Zeptal jsi se Saši," krouží kolem něj, "jestli by s upírem dokázal přátelit. On ti odpověděl, že ano! Jenže ty jsi ho obvinil z toho, že je lhář a málem jsi ho zabil! Nebránil se! A ty víš proč! Pořád tě bral za přítele! Pořád ale nechápu, jak jsi ho mohl obvinit ze lži! On nikdy nikomu nelhal! To by jsi měl vědět nejlíp. A když může přátelit s vlkodlakem, proč by nemohl přátelit s upírem?!" rozhodila ruce a zastavila se před ním. "V ten den se začal hroutit celý jeho život! To jsi nevěděl?" pozvedla obočí nad jeho zmateným výrazem. "Těch pár přátel, co měl, se na něj vykašlali a vrazili mu kudlu do zad! Zůstaly jsme mu jen já a Kara! O rok později mu zabili otce a prokleli ho a chvíli na to zemřela Kara! Málem se zabil!" zašeptala tiše, že to skoro nikdo neslyšel. Lars sklopil oči k zemi. Tohle mu Saša neřekl. Miriam vytřeštila oči a Tamara se raději opřela o zeď kousek od ní. "Podřezal si žíli! Dva řezy na každé ruce. Pořád tam má jizvy. To jsi nevěděl? Jen tak tak se mi povedlo ho zachránit, jenže přestal mluvit! Byla jsem s ním dlouhou dobu, snad několik měsíců, ale nepromluvil jediné slovo a obloukem se vyhýbal svému domovu. Každý den jsme byli na jiném místě a každý den hledal nějakého upíra či lykana, aby si aspoň trochu vybil to, co v něm rostlo čím dál víc. Neutuchající smutek, žal, bolest z toho všeho a hlavně pomstu...." povzdechla si. "Až sedm měsíců po jejich smrti začal aspoň trochu komunikovat, ale už nikdy se neusmál, jak tomu bylo vždycky. Nevím jak je to teď. Nasral mě totiž natolik, že jsem ho seřvala jak malý děcko a odešla od něj!"

"A pak kdo se na něj vybodl, co?" pokusil se o škleb, ale nevyšlo mu to. I když si to nechce připustit, její slova ho zasáhla ve velké míře.

"Neseme vinu oba, ale řekni mi....zaslouží si to? Jak dlouho ho znáš?"

"Dvanáct let..." povzdechl si.

"Jo...známe ho dvanáct let. To pro tebe těch dvanáct let nic neznamená? Vždyť je to tvůj přítel proboha!" zakroutila hlavou. Skar se zničeně podíval na Larse, Miriam a Tamaru stojící opodál.

"Asi není způsob, jak mě dostat k Sašovi, že?" zeptal se Larse.

"Možná jeden..." ušklíbl se a přešel k němu s napřaženou hůlkou. Přece jen si nemůže být stoprocentně jistý. "Jako zajatec...." Skar přikývl a postavil se před něj. Lars ho svázal pomocí černé magie a ještě mu dal roubík. Blonďatá dívka pozvedla obočí. "Kvůli věrohodnosti." Pokrčil rameny a otočil se na dívky stojící opodál. Obě k němu přešly.

"Mimochodem, já jsem Eolion. Jak jste podle mé řeči poznali, jsem kamarádka Saši Trevise." Nepatrně se usmála.

"A lykan..." poznamenala s úšklebkem Tamara.

"Jo. A lykan. Ale nejsem nebezpečná. Ovládám druhý stupeň lykantropie a proměňuji se dle libosti nezávisle na úplňku, takže o zítřejším úplňku jsem neškodná." Pousmála se a rozhlédla se po náměstí vesnice. Boj ustal a Řád se stará o zraněné. "Vypadá to, že vaši vyhráli." Poznamenala.

"Jo...vezmem tady toho a řekneme jim co s ním. Připrav se, asi s tebou nebudou jednat moc šetrně..." upozornila ho Miriam. Lars použil levitační kouzlo a společně s Eolion přešli k řádu.

"Co to má znamenat?!" zavrčel Moody a hledí na svázaného upíra.

"Menší dáreček pro Sašu. Dlouho ho hledal a chce ho vyřídit pokud možno sám, takže mu chceme udělat radost..." ušklíbl se Lars. Skar na něj zlostně zamžoural.

"A tohle je...?" pozvedla obočí Alicia a prohlíží si blondýnku.

"Já jsem Eolion. Pomohla jsem jim s těmi upíry a lykany." Přelétla všechny pohledem a spočinula jím na Arnem, který si ji podezřívavě prohlíží. Moc dobře viděl, jak to bylo, ale nic neřekl. Eolion od něj raději odvrátila oči a rozhlédla se dál. Neunikl jí bělovlasý mladík, který se zběsile rozhlíží kolem sebe a někoho hledá.

"Amelie?!" zavolal jedno jméno. Všem zatrnulo a vyděšeně se podívali na zoufelého Richiho, který hledá svoji sestru. Začal chodit po bojišti a všude ji hledá. Přidali se k němu i ostatní . "Amelie?!" zavolal znovu a rozhlédl se. Pohled mu spočinul na jeho sestře ležící kousek od něj. Přeběhl k ní a poklekl. Pohladil ji po tváři. "Amelie?" zašeptal a trošku s ní zatřásl. Žádná odezva. Vytřeštil oči a snaží se nahmatat tep. "Ne...Amelie, ne!" šeptá a z očí si razí cestu několik slaných slz. Richi pevně zavřel oči a stiskl zuby. Sevřel ve své ruce tu sestřinu. Prudce oči otevřel a zrychleně začal dýchat, slzy nechávaje volně smáčet jeho tváře. Yashi, která je k němu nejblíže, vytřeštila oči, když spatřila, co se děje. Richi začíná vydávat podivné bílé světlo, které se začíná šířit všude kolem něj a těla jeho sestry. Yashi zašmátrala rukou někam za sebe, kde k ní zády stojí Lionel. Chytila ho za triko a prudce otočila směrem, kterým se dívá.

"Mám vidiny?" zeptala se šeptem. Richi totiž září čím dál víc a světlo se rozlézá dál od něj. Skar se začal chvět a zděšeně na něj hledí. Začíná se cítit hrozně divně a nejraději by zmizel. Eolion se otřásla a začala od něj ustupovat, stejně jako Lupin. Brumbál až moc dobře pochopil, co se děje.

"Podstata bílé magie se v něm probouzí..." zašeptal a všichni na Richiho fascinovaně zírají. Vzal svoji sestru do náruče a postavil se. Pohlédl na oblohu a zašeptal několik slov. Všichni se ocitli na úplně jiném místě, než doposud byli. Na jedné skalce, ze které spadá vodopád do nádherné krajiny. Yashi si vyměnila pohled s Lionelem a nepatrně se k němu přitiskla.

Richi položil Amelii na jeden rovný kámen dál od vodopádu a začal odříkávat další latinská slova. Začala se k ní stahovat bílá záře a celou ji pohltila. Když záře pominula, naskytl se jim pohled na křišťálovou hrobku, která chrání mrtvé tělo Amelie. Richi zamumlal ještě několik slov a vyrylo se do ní jméno s daty a několik dalších latinských slovíček. Chvíli na to se opět objevili na místě bitvy. Gracie s Yashi přistoupili k zničenému Richimu a objaly ho. Jen se nepatrně pousmál.

"Měli bychom se vrátit na ústředí..." prolomil ticho Brumbál. Richi pokrčil rameny a něco si zamumlal. To všechny přenesl do kuchyně, kde už na ně čeká Moly se Smanthou a Tygim. Lars Skara přemístil do rohu místnosti. Eolion se postavila dál od Richiho, stejně jako Lupin. Vyměnili se pohled a trochu se zamračili.

"Lykan?!" vypadlo z obou a ukázali na toho druhého. "Jo..." odpověděli si svorně. To se otočili na ostatní a opřeli se o stěnu. Richi se zdrceně posadil vedle Tygiho a složil hlavu do dlaní.

"Co se stalo?" zeptal se ho nejistě a položil mu ruku na rameno.

"Amelie...Zabili ji!" zašeptal do svých rukou, že mu sotva rozuměl. Tygi si povzdechl. Přisedla si k nim Miriam a Richiho objala. Většina členů Řádu se přemístila pryč a zůstali jen stálí obyvatelé domu, Skar, Eolion a Brumbál.

"A co bude s tímhle!" ukázal Moody na Skara, který protočil oči.

"Necháme ho tak, dokud se nevrátí Saša. Kdyby něco, od čeho tenhle barák má sklep?" ušklíbla se Tamara.

"To je dobrý nápad, slečno. Je ve sklepě nějaká vyklizená místnost, kde by byl bezpečný?" otočil se na Moly Brumbál.

"Ano, jedna místnost by byla." Postavila se a přešla ke dveřím do sklepa. Lars ji následuje a s sebou pomocí levitace bere i Skara.

"A vy slečno tu také zůstanete. Slečno Lockheartová, byla byste tak laskavá a ubytovala ji v pokoji, který jste si zabrala spolu se všemi dívkami?" otočil se na Gracii. Ta pokrčila rameny a odvedla Eolion do jejich pokoje, kde jí přičarovala postel s nočním stolkem.