„Myslím, že je porada....“ usoudil Lionel při pohledu na dveře do kuchyně. Arne přikývl a společně se přidali na poradu Řádu. Všichni se na ně se zájmem otočili.

            „Smím vědět, kde jste byli?“ zeptal se Brumbál a zkoumavě si je prohlédl.

            „Byli jsme zjistit pár informací...“

            „Velice zajímavých a cenných informací...“ dodal Lionel. Arnemu neušlo, že Ron, který se této schůze účastní i se svou sestrou, znejistěl a otočil se na Ginny.

            „Je tu zrádce! A to hodně velký zrádce!“

            „Spíš jsou dva!“ doplnil Lionel vražedným hlasem. Vyměnil si s Arnem pohled a oba nečekaně zaútočili na dva sourozence. Ginny bleskově jejich útok odrazila, ale Ron zaskočeně nehnul ani brvou.

            „Hlupáci!“ zasyčela a ledově se zasmála. Hned na to neslyšně zmizela.

            „Super...o jednoho zrádce míň...“ zasyčel nebezpečně Arne a s napřaženou hůlkou přešel k Ronovi. „A teď je na řadě druhý!“

            „Co to má znamenat?“ zeptala se zděšeně Moly.

            „Ginevra je učedníkem Voldemorta! A tenhle, je Smrtijed!“ oznámil jim Lionel.

            „Máte důkaz?“ vypadlo z přiškrceného pana Weasleyho.

            „To, jak Gin zmizela snad stačí a na to druhé...“ ušklíbl se Arne a nečekaně Rona svázal. Vyprostil mu levou ruku z provazů a vyhrnul mu rukáv. Na celém předloktí se mu stkví černé znamení zla.

            „Celou tu dobu donášeli Voldemortovi?!“ třískla Yashi rozzuřeně do stolu a vstala. „To snad není pravda!“ rozhodila ruce.

            „Dáme ho do vězení!“ rozhodl Arne. „A musíme změnit sídlo hlavního štábu. Tady není bezpečno, když to tu zná učedník toho prašivce!“ pohlédl na Brumbála.

            „Pan Trife má pravdu...“

            „Ale kam chcete přemístit Fénixův řád?“ zakroutila Alicia nechápavě hlavou a podívala se na Tygiho, který kouká do stolu.

            „Přesně tak...Copak máte ještě nějaký dům, který by se mohl využít?“ přidal se i Rafael. V kuchyni zavládlo hrobové ticho, které přerušil až vpád dalšího člena Řádu.

            „Teď jsem se dozvěděl, že zaútočili na jednu vesnici. Je to tam zlý, hodně zlý....“ vydal ze sebe udýchaně. „Jsou tam jako vždycky upíři, lykani, Smrtijedi, ale teď ještě jeden obr!“

            „Musíme okamžitě zasáhnout!“ rozhodl Brumbál a vstal.

            „Obr?“ zašeptala Yashi. „Jak sakra chcete jít na obra?“

            „Těžce, Yashi...těžce....“ vypadlo z Richiho a také vstal. Všichni se začali postupně přemisťovat.

            „Lioneli...!“ ušklíbl se Arne a vytáhl tři bedny, které následně zvětšil. „Kdo umí s mečem, ke mě!“

            „O mě to víš, pak taky Eolion a taky Skar...“ ozval se Saša. „Proč?“

            „Eolion, Skare, máte meče?“ pozvedl obočí. Oba zakroutili hlavou. Arne se ušklíbl a oběma hodil jednu katanu. „Oba si dávejte bacha, jsou ze stříbra a posvěcené!“ upozornil a další katanu podal Lionelovi, sám si vzal jednu.

            „No problemo...“ ušklíbla se Eolion a vyčarovala si silnější kožené rukavice. Stejné vytvořila i Skarovi.

            „Gracie, mám pro tebe překvápko...“ otočil se na dívku. Neušlo mu, že v kuchyni zůstal jen dorost, Izabela, Samantha a Moly.

            „Jaký?“ ušklíbla se. Arne otevřel druhou bednu a dívka zůstala stát s otevřenou pusou. „No páni!“ zavýskla si a hned si jednu pistoli vzala.

            „Jsou na padesát nábojů. Náboje platí jak na upíry, tak na lykany! Vezmi si teď dvě. Potom naučíš střílet i ostatní a každý  nás bude nosit jednu při sobě. Gracie s úsměvem přikývla a vzala si dvě pistole spolu se dvěmi náhradními zásobníky. „A každý dostane dýku!“ dodal ještě a otevřel poslední bednu. Každému, až na Moly, Sam a Izabelu, které tady zůstávají, hodil jednu zdobnou dýku. „Taky ze stříbra a posvěcené...“ upozornil. „Tak a je čas jít...“ ušklíbl se a všichni se společně přemístili na pomoc řádu.

            „Tak tohle bude zajímavý...“ vypadlo z Tygiho, když se objevili ve víru bitvy a to kousek od Obra.

            „Tak jo...Já, Eolion, Skar, Miriam, Tamara a Lars s Herm, jdeme na upíry a lykany. Pak se přidáme k Řádu proti Smrtijedům!“ rozhodl Saša a spolu se jmenovanými se rozeběhli proti nim.

            „Dobře, já se pokusím vyřídit toho tupého obra...Doufám, že ty tvoje náboje projdou jeho kůží a i trochu dál...“ usmála se nejistě Gracie a hledí na patnáctimetrového obra.

            „Jdu s tebou....“ přidal se k ní Richi.

            „A já taky!“ doběhl je Rafael a společně zaútočili na vysoký kolos, který začal svoji pozornost soustřeďovat na ně.

            „A my jdeme na Smrtijedy...“ ušklíbl se Arne a do jedné ruky si vzal katanu a do druhé hůlku, stejně jako Lionel. Vždy se může najít zbloudilý upír. Yashi, Tygi, Alicia a Sebastian přikývli. Společně se přidali do boje proti Smrtijedům.

            „Do háje! Na toho snad nic neplatí!“ stěžuje si Gracie, když si schovala Walthery a začala na obra sesílat jedno kouzlo za druhým. Richimu se povedlo ho už několikrát pěkně zranit a Rafael mu pěkně popálil nohy. Společnými silami se jim po delší době konečně podařilo se ho zbavit.

            „Jdeme pomoct ostatním?“ ověřil si Rafael tu skutečnost a společně se přidali k Arnemu a spol.

            „Zrádče! Pán Zla si to s tebou tvrdě vyřídí!“ zavrčel jeden z upírů na Skara. Ten se nenechal jejich řečmi zastrašit a zcela je ignoruje.

            „Ale, ale...nejsi ty ta nová malá prokletá holčička?“ začal se Hermioně jeden z upírů smát.

            „Si piš, šmejde!“ zavrčela a vrazila mu dýku do míst, kde by normálnímu člověku tlouklo srdce. Postupem času se jim podařilo většinu upírů zabít nebo zahnat a lykani úplně utekli. Někteří upíři se vmísili do bitvy ve středu vesnice.

            Alicia po boku Yashi a Larse omráčila jednoho dotěrného Smrtijeda a rozhlédla se kolem sebe, dokud na ni nikdo neútočí. Vytřeštila oči na svého dlouholetého kamaráda, kterého obklíčilo několik Smrtijedů a zároveň vyslali několik mučících kleteb.

            „Tak to ne!“ zasyčela nenávistně a ohlédla se na dva své spolubojovníky, kteří zrovna omráčili a svázali své soky. „Se mnou!“ zavelela jim a rozeběhla se na pomoc Tygimu. Ti dva si vyměnili pohled a přidali se k ní. Yashi se propletla mezi změtí rozličných kouzel přímo k Tygimu a poklekla k němu.

            „Tygi...“ zašeptala a pohladila ho.

            „Budu v pořádku...“ vypadlo z něj a pokusil se vstát. Jen zaúpěl.

            „To vidím...Přemístím se s tebou na ústředí, tam se o tebe postarají...“ šeptla a pomohla mu na nohy. Pevně ho chytila a přemístila se sním. Bohužel ji stihlo ještě zasáhnout jedno kouzlo. Hned jak se objevili na řádu, klesla Yashi v bezvědomí k zemi a Tygi s ní, protože se neudrží na nohou.

            „Yashi!“ vypadlo z něj zděšeně. „POMOC!“ zařval z plných plic, protože se objevili ve vstupní hale, kde nikdo není. Okamžitě se z kuchyně vyřítili tři ženy a přeběhly k němu.

            „Pane bože...“ zašeptala zděšeně Samantha. Moly zatím vyčarovala nosítka a odnesla je pomocí levitace na provizorní ošetřovnu. Samantha s Izabelou ji ihned následovali.

            „Zatím jim ošetřete povrchové rány. Jdu zavolat Poppy...“ povzdechla si Moly a odběhla. Samantha rychle přešla k Tygimu a začala ho ošetřovat.

            „Co je Yashi?“ zeptala se ho roztřeseně. Izabela se ztěžka posadila do rohu místnosti. Dělá se jí pohledu na krev špatně.

            „Já nevím...když se se mnou přemisťovala, byla v naprostém pořádku...“        řekl zoufale a pohlédl na svoji kamarádku, jak bezmocně leží na lůžku a to, že žije, prozrazuje jedině její hrudník.

*******

            „Všichni v pořádku?“ zeptal se Brumbál o hodinu později na ústředí řádu, když se po bitvě přemístili. Někteří se na něj nevěřícně podívali.

            „Ne, nejsme v pořádku!“ prohlásila Miriam, která si na hrudníku drží zlomenou ruku.

            „Měla by jsi jít na ošetřovnu...“ pousmál se na ni jemně Sebastian. Miriam přikývla a opustila místnost spolu s pár dalšími členy řádu. Na chvíli zavládlo hrobové ticho.

            „Smím vědět, jak jste zjistili, že ti dva jsou zrádci?“ porušil ticho Brumbál a pohlédl na Lionela a Arneho.

            „Řekněme, že mám dobré známosti. Ještě nikdy se v ničem nemýlila a...“

            „Brumbále, musím odejít...“ přerušil jeho řeč Severus Snape, držíc si levé předloktí. Brumbál přikývl, ale cestu mu zastoupili Lio s Arnem.

            „Nikam! Copak vám to nedochází? Ví, že jste zrádce! Pokud teď odejdete, už se nikdy nevrátíte!“ zasyčel mu Arne do obličeje. „Giny, mu všechno jistě řekla...“ Sebastian se nejistě podíval na svého otce, který krátce přikývl a vrátil se na své místo. „A kde je Ron?“ porozhlédl se po místnosti. Zabloudil očima do rohu, kde ho nechali. Nikoho nenašel.

            „Moly se Sam ho odvedly do sklepa. Zamkli ho tam, do té místnosti, kde byl předtím ten upír!“ ozvala se tence Izabela, objímá svého manžela a je zřejmě ráda, že žije.

            „Jdu pro něj...“ nabídl se Rafael a Richi se k němu přidal.

            „Jak už zde bylo řešeno před bitvou, musíme změnit sídlo řádu...“ změnil téma Brumbál.

            „My bychom věděli...“ ozval se pan Lockheart. Všichni na něj stočili své pohledy. „Náš dům, tady v Anglii. Už teď je zabezpečen plno kouzli a pokud se přidají další...A navíc je velký, takže se tam vlezeme.“ Gracie se na svého otce podívala s úsměvem a následně mu skočila kolem krku, což mělo za následek odstrčení Izabely, která se na ni nasupeně podívala.

            „To bys vážně udělal, tati?“ zeptala se ho radostně. Ten se usmál a přikývl. „Jsi skvělý!“

            „A pokud se z tohohle všeho dostaneme, tak slibuju, že budeš bystrozorka...“ vydal ze sebe ještě. „Jak jsem dneska viděl, tak se o sebe dokážeš dostatečně postarat...“ Gracie se na něj široce usmála a objala ho ještě pevněji.

            „Mám tě ráda, tati...“ zašeptala a po tváři jí stekla slza.

            „Takže domluveno...“ usmál se Brumbál. „Bude lepší, když se přemístíme na nové místo co nejdříve. Nevím, co můžeme očekávat...“ povzdechl si.

            „Dobře. Žádnou extra adresu nemáme, protože to není v žádném městě a ani ve vesnici. Dům je v horách u jednoho jezera...“ informoval je. „Stačí při letaxu vyslovit: Dům Ortherum, a jste tam.“ Pousmál se.

            „Děkuji, Dereku...“ přikývl Brumbál. „Bude nejlepší, když všichni obyvatelé domu si co nejdříve sbalí všechny věci a pomocí letaxu se dostanou na nové ústředí řádu. Já zatím s Derekem a Severusem půjdu na místo, abychom dům více zabezpečili...“ rozdal rozkazy a všichni se rozešli kam mají, až na ty, kteří v domě nebydlí. Ti zůstali v kuchyni.

            „Máme menší problém...“ ozvali se Rafael a Richi dvojhlasně dřív, než Brumbál stačil odejít. „Zmizel. Je fuč! Nevíme ale, jak se mu to povedlo, protože byl očividně dobře chráněn kouzly, aby nezdrhl...“ obeznámil je Rafael.

            „Cože?“ vypadlo z Moly a dala si ruku před pusu.

            „Je to tak...je pryč...“ povzdechl si Richi a odešel z kuchyně, aby si sbalil svoje věci. Moly začaly po tvářích stékat slzy a odešla na ošetřovnu, aby věděla, jak jsou na tom zranění a obeznámila je s jejich plány.

            „To nepřichází v úvahu!“ zamítla to Poppy. „Slečna Lin není ve stavu, kdy byste ji mohli přenášet na jiné místo. Ať už pomocí přenášedla, letaxu nebo přemístění! Zasáhlo ji dost ošklivé kouzlo a budeme rádi, jestli se do tří dnů probudí a do týdne vstane z postele!“ zakroutila hlavou nad tím, co jí Moly oznámila.

            „Ale bude v pořádku, že ano?“ ozvala se tiše Miriam, které se pomalu dávají dohromady přelámané kosti v pravé ruce.

            „Můžeme doufat...“ povzdechla si ošetřovatelka.

            „Můžeme doufat?! Vždyť...“

            „Pane Trippere, mě se to taky nelíbí, ale je to tak!“ přerušila jeho slova. „Slečno Blood, můžete jít. Sbalte si věci a sbalte je i vašim dvěma přátelům. Vy se pomocí letaxu můžete přemístit, ale pak hned do postele!“ ukázala na Tygiho. „Mladá slečna....“ otočila se na ležící Yashi, jak nepravidelně dýchá. „Pro ni by to mohlo být i osudným...“ povzdechla si a opustila místnost.

            „Proč mám pocit, že slovo osud, se poslední dobou vyskytuje nějak často...?“ poznamenala Miriam a tiše odešla s Moly, která si jde také sbalit věci.

******

            „Tohle bude ještě hodně zajímavé!“ prohlásila Tamara, když se všechna mládež, až na Yashi, shromáždila v kuchyni i s jejich věcmi. Překvapilo je, že když odcházeli, tak tam bylo plno lidí a teď ani živáčka.

            „Tygi?“ otočila se Alicia na svého kamaráda. „Jak je na tom Yashi?“ zeptala se tiše a všichni se otočili na něj. Tygi sklopil oči do stolu.

            „Špatně. Ošetřovatelka říkala, že pokud bychom ji chtěli přemístit jakýmkoliv způsobem, mohlo by to pro ni být osudný...“ zašeptal. Lionel se zmoženě posadil a dal hlavu do dlaní.

            „Určitě to zvládne!“ prohlásila pevně Hermiona. „Já to vím!“ stojí si za svým, ale prozradila její bezmoc jedna samotná slza, razící si cestu po její tváři.

            „Připraveni, mládeži?“ vyšel z krbu Severus a všechny je přelétl pohledem. „Slečna Lin?“ pozvedl obočí.

            „Leží...Prý by ji tohle mohlo zabít...“ šeptla Tamara. Severus přikývl.

            „Věci pošlu napřed...“ mávl hůlkou a všechna zavazadla zmizela. „Jak už bylo zmíněno, vyslovíte: Dům Ortherum.“ Poodstoupil od krbu a v ruce drží dřevěnou krabičku s lesklým práškem. Tamara přikývla a odešla jako první. Hned na to ji následují ostatní. Sebastian se postavil trochu bokem, aby mohl jít jako poslední. Richi pomohl Tygimu, aby se cestou nezhroutil a nevypadl ze špatného krbu. Severus se rozhlédl po kuchyni a očima spočinul na posledním. Na Sebastianovi.            

            „Ještě jsme ani neměli čas spolu mluvit..nic...“ poznamenal sklesle.

            „Já vím. Mám moc práce.“ Přikývl Severus. „Ale teď budu mít více času...“ snaží se mu dodat lepší náladu.

            „Hmm...zůstaneš v Ortherum?“ zeptal se s nadějí.

            „Jestli budeš chtít...“ přikývl pomalu. „A jestli bude místo...“ dodal ještě. Sebastian se pousmál. „Teď běž. Jsi tady poslední.“

            „To už úplně všichni odešli?“ zeptal se zaraženě.

            „Všichni. I Weasleyovi. Už jen ty a...Yashi...“

            „Co bude s ní? Tady zůstat nemůže!“ rozhodil zoufale ruce.

            „Nezůstane.“ Zakroutil záporně hlavou.

            „Chceš říct, že ji vezmeš letaxem? Co když...Madame Pomfreyová tě zabije a to nemluvě o Lionelovi, který by tě rozčtvrtil!“

            „Já vím...Ale nemůžou být horší než Pán Zla...“ ušklíbl se. „A teď padej!“ podal mu letax. Sebastian chtěl ještě něco namítnout, ale Severus protočil oči, vhodil letax do krbu, řekl místo určení a svého syna hodil do plamenů. Sebastian si odřel ruce, jak se snažil chytit aspoň trochu rovnováhu kvůli jeho „milému“ otci. Z krbu na novém ústředí doslova vylítl a bolestivě se praštil o stůl. Jak zjistil, objevil se v kuchyni a všichni se na něj vyjeveně podívali a několik lidí se začalo smát.

            „Proboha, co se ti stalo?“ zeptala se starostlivě Hermiona a pomohla mu na nohy.

            „Hádej. Mám hrozně milého tatíčka!“ protočil oči a promnul si naraženou ruku. „Tohle mu nedaruju!“ zavrčel.

            „A co bude s Yashi?“ zeptal se ho sklesle Lionel a postavil se před něj. Sebastian se mu podíval do očí a v kuchyni nastalo hrobové ticho.

            „Prý ji sem přenese...Tak jsem to aspoň pochopil.“ Oznámil mu Sebastian a raději uhnul pohledem. Lionel se na něj nevěřícně podíval.

            „Jestli se jí něco stane, zabiju ho!“ zavrčel a sedl si ke stolu, kde začal zírat před sebe.

            „No....Myslím, že bychom vám měli rozdělit pokoje. Je tu dost místa na to, abyste každý měl svůj pokoj. A...“ začal pan Lockheart.

            „Ani náhodou! Už jsme si zvykly, že jsme pořád spolu!“ protestuje Gracie a Tamarou dvojhlasně a ostatní dívky přikyvují.

            „Kdybyste mě nechaly domluvit, tak byste věděly, že na patře, kde budete ubytovaní, je velká společenská místnost, kde můžete být spolu. Tak...Tady v přízemí najdete kuchyni s jídelnou, pak jeden velký salon, který od teď bude sloužit pro porady Řádu a pak je zde několik pokojů, které budou k dispozici také pro Řád. Jinak celé patro,“ ukázal na stop, aby upřesnil o, co jde, „bude pro mládež. A ve střeše je udělá jedna velká místnost, ve které je knihovna. To je snad vše. Jo a každý pokoj má svoji koupelnu. Teď si běžte rozebrat pokoje a na dveře si udělejte štítek se jménem, abychom měli přehled.“ Vychrlil ze sebe skoro na jeden nádech. Všichni si pobrali svoje věci a začali se pomalým krokem přesouvat do patra a následně rozdělovat pokoje. Tygi rovnou zůstal v posteli, aby svoje zranění moc nepokoušel.

            „Arne, Lio? Tak vyklopte, kde jste vzaly ty Walthery a katany!“ vypálila na ně Gracie, když se všichni sešli v jejich společence, až na Tygiho, který zůstal v pokoji, a na Yashi, která se Snapem ještě nedorazila.

            „Mám pár známých...“ ušklíbl se.

            „Tos nám toho řekl...“ protočil Sebastian oči a ostatní mu přikyvují.

            „Jeden můj...ehm...přítel, tyto zbraně upravuje. Prodává je potom různým lovcům a dalším, kteří mu za ně dobře platí. Nedávno se s jedním dostal do křížku a zachránil jsem mu krk. Říkal jsem si, že by se nám pár věcí hodilo.“

            „To ano. A hned zítra zde začnu zařizovat střelnici! Všechny vás naučím střílet!“ prohlásily pyšně.

            „A všichni se také budou učit zacházet s katanou a házet dýky. A pokud bude nouze, můžeme to používat i proti Smrtijedům. Je to stejná verbež jako upíři a lykani...nic proti...“ pohlédl na Eolion, Skara, Sašu a Herm.

            „V pohodě...“ odpověděli mu sborově.

            „Hlavně, že se shodnete.“ Pusmála se Alicia. „A jak jsi zjistil, že Giny je Voldemortovým učedníkem a Ron jeho poskok?“ zeptala se nejistě. Sebastian poklesl v ramennou a zahleděl se smutně do podlahy, stejně tak Hermiona.

            „Další moje známá. Ví všechno a zároveň také skoro nic. Mluví v hádankách a ty už musíš sám uhodnout, jaká je odpověď. Kdyby ale něco slyšeli nepovolané uši, mohl by to být velký malér...“

            „Tak proč ji nevezmeš sem, Arne?“ navrhl Richi. „Bylo by to bezpečnější, nemyslíš?“

            „Taky si myslím.“ Souhlasí s ním Rafael a všichni si pozorně prohlédli jejich přítele.

            „Tam, kde je, je nejvíce v bezpečí. Aspoň podle ní. A když vezmu v potaz, že vše, co mi kdy řekla, byla jen čistá pravda, tak tomu i věřím.“ Prohlásil pevně. „Zvedej se, Sebastiane, jdeme cvičit!“ hodil po jmenovaném pohledem a zvedl se. Hned na to přešel ke dveřím svého pokoje.