4. kapča
"Nejlepší to bude ze střechy..."nadhodila jakoby nic Tamara opírající se o futra dveří a prohlíží si svoje nehty. Ti dva se ušklíbli. Tamara se pousmála a odvedla je na konec chodby, kde stáhla žebřík vedoucí na půdu. Dívky vylezly nahoru a Tamara dovedla Miriam k oknu vedoucímu na střechu. "Buď opatrná!" pousmála se. Miriam přikývla a vylezla na střechu. Tamara se vrátila k Larsovi do obýváku a vyhlédla z okna. Saša se pořád drží a bojuje, ale přiběhli další čtyři vlkodlaci.
Miriam se přidržuje tašek a slézá na správnou stranu domu, kam potřebuje. Když pod sebou spatřila boj Saši a vlkodlaků, slezla na pevnou dřevěnou římsu a chopila se kuše. Vložila do ní stříbrný šíp a zamířila na nejbližšího vlkodlaka.
"Goodbey, baby!" ušklíbla se a vystřelila šíp. Zasáhla cíl a vlkodlak padl k zemi. Všichni vlkodlaci spolu se Sašou pohlédli na střechu a uviděli Miriam, která do kuše vložila další šíp. Saša se ušklíbl a dal se do boje s větší vervou. Miriam opět vystřelila a trefila dalšího. Saša s její pomocí přemohl celou smečku a může jen doufat, že se sem opět lykani nevrátí. Zmoženě pohlédl na střechu a Miriam mu nevině zamávala. Saša se rozesmál, ale pak se zasekl v pohybu a vytřeštil oči. Když to uviděla, tak se pomalu otočila. Oči se jí rozšířily hrůzou. Jak se za ní na střechu mohl ten prašivý vlkodlak dostat? Miriam nečekala dlouho a opět vystřelila. Vlkodlak se ale vyhnul a šíp ho jen škrábnul. I když je stříbrný, při tak malém kontaktu jí to moc nepomůže. Zhluboka se nadechla a po zádech skočila ze střechy. Udělala ve vzduchu kotrmelec a dopadla do dřepu. Hned se vymrštila na nohy a pohlédla na střechu. Saša nečekal, vytrhl z vlkodlaka vedle něj svoji dýku a mrštil ji proti poslednímu lykanovi na střeše. Dýce se už nevyhnul a zaryla se mu hluboko do krku. Zavřeštěl bolestí a skutálel se ze střechy na zem, kde zůstal nehnutě ležet.
"Díky!" pousmál se na Miriam. Ta jen přikývla a začala sbírat šípy.
"Co je to za šípy?" zeptala se a jeden si prohlíží.
"Jejich špička je čisté stříbro. Ještě je namočený ve svěcené vodě. To zase kvůli upírům," vysvětlil a začal šípy také sbírat. Po chvíli je konečně měl všechny a ještě si vzal svoji dýku. Vrátili se do domu.
"Měla bych tě ošetřit." promluvila na Sašu paní Alernová. Jen přikývl a sedl si na křeslo. Začala ho hned prohlížet a léčit veškerá zranění. "Ty jsi doufám v pořádku, Miriam?" podívala se na dívku. Miriam přikývla a paní Alernová se vrátila zpátky k ošetřování Saši. "Dva dny budeš ležet v posteli, je ti to jasné? Sama na to dohlédnu!" řekla přísně a dostrkala ho do jeho pokoje. Saša si lehl a znuděně pohlédl do stropu.
"To budou ale nudné dny..." povzdechl si.
"Dneska vyrážíme! Máme namířeno do Anglie a to po mudlovském způsobu. Mám rád letadla!" ušklíbl se Saša a promnul si ruce. Dva dny nudného ležení v posteli už má za sebou.
"Co v Anglii?" zeptala se se zájmem Miriam.
"Nějak se tam shromažďují lykani a upíři. Je to dost divný, proto tam chci. Pokud nechte tak..." začal s nadějí, že nepůjdou.
"Samozřejmě, že jdeme!" zarazila ho Miriam s Larsem dvojhlasně.
"A já jdu taky!" přidala se Tamara.
"Ou ne!" zhroutil se Saša do křesla. "Víte, co jsem říkal! Pokud s námi ještě někdo půjde, budu vraždit! Schyluje se k tomu!" nebezpečně se podíval na trojici lidí, kteří se jen nevině usmáli.
"Máš holt smůlu! Už jsem se rozhodla a přemluvila i mámu. Moc se jí to sice nelíbí, ale jdu!" ušklíbla se Tamara.
"Stejně si nestihneš zabalit, protože už jdeme!" usmál se vítězoslavně.
"Opravdu?" usmála se hraně smutně Tamara. Sklopila pohled k zemi a pak pro něco hrábla za gauč a ukázala mu tašku přes rameno. "Ale já už mám sbaleno!" rozesmála se při pohledu na Sašu, kterému spadla čelist.
"No super! Ale věz, že já se o tebe starat nebudu!" upozornil ještě, rozloučil se s její mámou a vyšel před dům. Ti tři ho napodobili a přidali se k němu. Vyšli společně z vesnice. Saša šel ještě kus dál a pak se zastavil.
"Přemístíme se do New Yourku k letišti. Koupím pro nás lístky a pak hurá do Anglie!" obeznámil je s plánem Saša a sám se přemístil. Lars protočil oči a spolu s oběma dívkami se přemístil za ním.
****
"Konečně odtud můžu vypadnout!" pochvaluje si Alicia a Joshua se jí jen směje. Dnes ho za ní pustili bez problémů, protože se proměnil v člověka. Je ráno a má hodně energie, takže mu ta podoba aspoň hodinu vydrží, než se hodně unaví.Alicia si sbalila svých pár věcí, které jí donesl Tygi a pak se otočila na svého kamaráda. "Půjdeme zpátky do Irska?" zeptala se s nadějí v hlase. Tygi už chtěl říct kladnou odpověď, ale někdo ho přerušil.
"Byl bych rád, kdybyste oba dva raději zůstali zde. Vezmu vás na bezpečné místo. Kdybyste se vrátili do Irska, mohli by vás Smrtijedi opět napadnout," vešel do místnosti Brumbál. Tygi a Alicia si vyměnili pohled.
"Dobrá..." přikývli nakonec a jdou s Brumbálem z nemocnice. Docela je zarazilo, že jdou pěšky a ještě k tomu mudlovskou částí Londýna. Po půl hodině cesty začal být Tygi unavený.
"Půjdeme ještě dlouho? Tuhle podobu udržím už jen chvíli. Jsem unavený!" obeznámil ho se svou situací.
"Už jsme skoro tam..." pousmál se a vešli do prosté ulice s názvem Grimmauldovo náměstí. Došli před dům číslo 11 a 13. Brumbál jim podal kus pergamenu.
"Zapamatujte si to," řekl jen. Stačili si adresu jen jednou přečíst a pergamen shořel. "Teď myslete na to, co jste si přečetli," poradil. Alicia se podívala vyjeveně na Tygiho, ale poslechla. Před nimi se začal objevovat starý dům. Stačil okamžik a mohla si přečíst číslo na domě. Přesně před nimi se objevil dům s číslem popisným 12.
"Pojďte dovnitř!" pobídl je a sám vykročil ke dveřím. Poklepal na ně hůlkou. Uslyšeli rachot řetězů a po chvíli mohli vejít. První vešel Brumbál a hned po něm i dva přátelé. Dveře hned zase zabezpečil řetězy.
"To je ale úleva..." protáhl se Tygi, když zrušil svoji lidskou podobu. Brumbál se jen pousmál a Alicia se ušklíbla a skočila svému kamarádovi na záda. Ten se rozesmál a chytil ji za nohy, aby mu nespadla. Brumbál se začal usmívat a v očích mu hrají pobavené jiskřičky.
"Pojďte za mnou. Už na vás všichni čekají..." vyšel ke dveřím naproti nim. Když vešel dovnitř, hned se ozvalo hlasité zdravení. Alicia si vyměnila s Tygim pohled. Tygi pokrčil rameny a rozešel se ke dveřím se svou kamarádkou na zádech. Když vešel, hovor utichl a všechny pohledy se stočili na ně. Tygi si jen povzdechl. Už zase... Prolétlo mu hlavou. Alicia mu slezla ze zad.
"Dobrý den?" zkusila nejistě. Hovor hned zase začal a všichni se jim začali představovat. Tygimu trochu nejistě, ale nakonec se uvolnili a přestali na něj zírat.
***
Černovlasý chlapec sedí ve svém pokoji na ústředí Fénixova řádu a v rukou třímá starý zmačkaný dopis, který přišel před chvílí. Nemohl uvěřit tomu, co v něm bylo psáno. To prostě nemohla být pravda! Znovu pohlédl do dopisu.
Drahý Harry, pokud čteš tyto řádky, znamená to, že jsem již po smrti. Píši ti, protože bys měl vědět jednu skutečnost. Nikdo o tom neví a teď budeš toto tajemství vědět jedině ty. Jestli to někomu povíš, to záleží jen na tobě. Musíš ale vědět, že všechno, co jsem udělala, bylo jen pro tvé dobro. Harry, tvůj otec není James Potter. Ani on neví, že nejsi jeho syn. Vím, že jsi mu hodně podobný, ale za to může jen kouzlo, které jsem použila. Je to dědičné kouzlo. Zlomí se v den tvých šestnáctých narozenin. Asi se nyní ptáš, kdo je tvým otcem a proč se k tobě nehlásil. Ani on totiž neví, že jsi jeho synem. Kdo je tvým otcem? Měl by jsi vědět, že je to dobrý člověk, ať si každý říká co chce. Neznají ho. Já ale ano. Možná není nejlepší na světě, ale každý dělá chyby. Udělal bys nejlépe, kdybys mu tuto skutečnost řekl. Přidávám k tomuto dopisu ještě druhý, který je pro tvého otce. Dej mu ho prosím. Tvým otcem je Severus Snape. Tvé skutečné jméno je Sebastian Severus Snape. Tvá vždy milují maminka Lily Evansová-Potterová
Opravdu byl v obálce ještě jeden dopis. Chvíli ho pozoroval a rozhodoval se, jestli mu ho dá nebo ne. Nemohl ale zapomenou na ty roky, kde mu dělal ze života peklo. Jenže to jak se choval bylo protože si myslel, že je synem někoho jiného a pořád si to myslí. Neví o ničem. Harry zavřel oči a zatřepal hlavou. Tohle je absurdní! Znovu otevřel oči a jeho pohled padl opět na dopis. Slezl z postele a schoval ho hluboko do kufru. Uvidíme zítra... Rozhodl se a vydal se ven z pokoje.
****
"Pojďte se mnou, ukážu vám váš pokoj." usmála se mile Moly Weasleyová a odvedla je z kuchyně. Oba ji s nadšením následovali.
"To je ten kluk, po kterým pase Voldemort?" zeptal se Kyngsley, když se za nimi zavřely dveře.
"Bohužel ano," přisvědčil Brumbál a posadil se na volnou židli. Chtěl ještě něco říct, ale do dveří od kuchyně vešel Harry. Zasekl se ještě s rukou na klice.
"Omlouvám se. Nevěděl jsem, že je porada..." chtěl vycouvat, ale Brumbál mu pokynul, aby zůstal.
"Možná bys měl vědět, že byl další útok, Harry," promluvil Lupin jako první.
"Mě už nic nepřekvapuje," pokrčil rameny.
"Byl veden jen za jedním účelem a to dostat jednoho chlapce," dodala Tonksová v očekávání, jak zareaguje.
"Mě už nic nepřekvapuje," odpověděl znovu stejně. Všichni si vyměnili pohled a Harry se otočil k odchodu. Srazil se ale s další osobou, která zrovna chtěla do kuchyně vejít. Pohlédl oné osobě do obličeje a pozvedl obočí. Tygi se nad jeho výrazem zarazil.
"Mě už nic nepřekvapuje..." řekl zase a odešel z kuchyně. Tygi se za ním zaraženě podíval a pak se otočil zpátky do kuchyně.
"Není mu nic?"
"To nevím. Vždy, když jsme mu něco řekli, tak jen odvětil: mě už nic nepřekvapuje," zatřepala hlavou Tonksová. Tygi se zamyslel a zase z místnosti odešel a zamířil si to k sobě do pokoje. Po cestě se srazil s dívkou s hnědou kšticí na hlavě.
"Promiň!" omluvil se hned Tygi a pomohl jí vstát.
"To je v pohodě..." zamumlala a vzhlédla. Zasekla se, když spatřila, kdo před ní stojí.
"Ach..už zase..." povzdechl si.
"Promiň!" omluvila se spěšně. "Neměla jsem tak zírat! Já jsem Hermiona Grangerová! Kdo jsi ty?" usmála se mile.
"Joshua Tripper. Všichni mi ale říkají Tygi," představil se a úsměv oplatil.
"Tebe jsem tady ještě neviděla..." nakousla.
"No jo. Já taky přijel až dneska. Spolu s jednou kámoškou. Napadli nás Smrtijedi a prý nejbezpečněji budeme zde. Ona se jmenuje Alicia Cuaro."
"Ach tak. Tak víš co? Představím vás ostatním mýho věku," ušklíbla se. Společně vyzvedli z pokoje Alicii a Hermiona je zavedla do pokoje kluků, kde jsou většinou všichni zalezlí. Dnes tam našla ale jen Harryho, který zaraženě sedí na posteli.
"Harry?" přešla k němu nejistě. Nepřítomně se na ni podíval. Přisedla si k němu na postel. "Stalo se něco?" zeptala se opatrně a položila mu ruku na rameno.
"Ne. Nic. To bude dobrý!" pousmál se potřepal hlavou, aby se trochu vzpamatoval. Pohlédl ke dveřím a střetl se očima s Tygim.
"Ti jsou tady noví," obeznámila ho se situací Herm a představila je. "Nevíš, kde jsou ostatní?"
"Myslím, že s Ginn." zamračil se přemýšlením.
"Tak se tam kouknem!" vytáhla ho na nohy a společně zamířili do pokoje děvčat. Když vešla opravdu uviděla všechny, což znamená Rona, Ginny, Freda a George. Hned ty tři zatáhla dovnitř a Tygiho s Alicií představila. Chvíli na Tygiho zírali a snažili se to nějak přebrat, ale nakonec to raději nechali plavat a vzali ho jako sobě rovného. To se nikdy Tygimu nestalo a byl za to rád.