9. kapča
Saša se probudil v pozdní odpoledne. Když otevřel oči začal se rozhlížet, kde je, jenže si nemohl vzpomenout. Lehl si zpátky do postele a zamyslel se, co se stalo minulý den. Po chvíli mu všechno vyvstalo na mysl a jen si povzdechl. To bude zase den.. Vstal z postele a převlékl se. Poté vyšel z pokoje a začal hledat cestu do kuchyně. Párkrát zabloudil do špatné chodby nebo špatného pokoje, ale po hodině hledání se konečně trefil do správných dveří. Zarazil se ještě s rukou na klice.
"Hups..." ujelo mu, když jeho pohled padl na plno lidí v kuchyni. Nevinně zamával a otočil se k odchodu. Bohužel se mu nepovedlo utéct, protože něčí ruka ho stáhla s sebou do kuchyně. "Héj!" vyjekl a vyprostil se ze sevření. Pohled mu padl na šklebící se Miriam, která se posadil zpět na svoji židli. Saša si k ní přisedl a nejistě se dívá na ostatní. Zrzavá žena před něj postavila talíř s jídlem a Saša pozvedl obočí.
"Musíš mít hlad..." řekla jen a sedla si na své místo. Saša se pousmál a pomalu se sune zpátky ke dveřím. Bohužel se mu to nepovedlo a Miriam ho stáhla zpátky.
"Kampak?" pozvedla obočí.
"Pryč?" nadhodil a ušklíbl se. Miriam jen zakroutila hlavou. Saša si povzdechl a pustil se pomalu do jídla. Naštěstí se po chvíli začal hovor a většina lidí se mu začala představovat. Vždycky jen přikývl a jméno okamžitě zapomněl. Z hovoru je vytrhlo až vtrhnutí do dveří. Všichni se otočili tím směrem. Ve dveřích se objevil s ledovým výrazem Severus Snape. Vyhledal očima Harryho a okamžitě k němu přešel a za límec trika ho vytáhl na nohy. Hned na to ho vyvedl z místnosti a odvedl pryč. Všichni se po sobě nechápavě podívali, ale Tygi se svalil na zem v záchvatu smíchu.
"Ty něco víš, že?" ušklíbla se Alicia a zamířila si to k němu. Tygi se jen ušklíbl a proměnil se v nádherného velkého tygra. Alicia se pousmála a chňapla po něm. Tygi ale zavrčel a s vyceněnými zuby se na ni otočil. Zarazila se s nataženou rukou a stáhla ji k sobě.
"To asi nemáme vědět..." Tygi přikývl velkou hlavou a jako tygr si to zamířil z kuchyně pryč. Za dveřmi se proměnil zpět v poločlověka a zavřel za sebou dveře. Vydal se na cestu do svého pokoje. Když procházel kolem knihovny, uslyšel hlasy. Zastavil se u dveří a našpicoval své bystré uši.
"Budeš za těmi dveřmi dlouho?" ozval se ostrý hlas Snapea. Tygi poskočil leknutím a podíval se na zavřené dveře.
"Ne..." špitl a urychleně odešel do svého pokoje.
***
"Takže, Harry..." začal Snape, když ho dotáhl do knihovny. Harry se posadil do jednoho křesla pohled zabodl do podlahy. "To, co jsi mi poslal je..." nevěděl jak se vyjádřit.
"Absurdní?" zkusil Harry. Snape se ušklíbl.
"To ne..." zamítl to potichu. Snape se zarazil a prudce otočil hlavu ke dveřím. "Budeš za těmi dveřmi dlouho?" zvýšil trochu hlas směrem ke dveřím. Harry vzhlédl a upřel oči na dveře. Uslyšel za nimi pohyb. Ozvalo se tiché "ne" a spěšné kroky pryč. Harry se ušklíbl. Tuhle chůzi pozná. Za dveřmi určitě stál Tygi.
"Kdy ti přišel ten dopis?" otočil Snape pohled zpět na Harryho.
"Nedávno. Poslal jsem vám ho asi dva dny po tom, co mi přišel..." hlesl potichu a neodvážil se na svého otce podívat.
"Dobře..." přikývl.
"Smím se zeptat? Co bylo ve vašem dopise?" zeptal se po chvíli ticha Harry. Snape se pousmál.
"Tak zvědavý....Ale to co bylo v mém dopise tě vůbec nemusí zajímat!" ušklíbl se a sedl si do dalšího křesla. Opět zavládlo ticho. "Ví to někdo?" zeptal se po delší době.
"Jen Tygi...."
"Kdo..?" pozvedl obočí Snape.
"Vy ho.."
"Tykej mi!" zarazil ho Snape...tedy Severus.
"Dobře. Ty ho asi ještě neznáš. To je ten napůl člověk a napůl tygr. Všichni mu říkáme Tygi."
"Proč jsi to řekl právě jemu? Proč ne třeba Grangerové nebo Weasleymu?" pozvedl obočí. Docela by ho to zajímalo. Ví moc dobře, že ti tři jsou nerozluční přátelé.
"Bál jsem se. Chtěl jsem to říct někomu, kdo nezná moje rodiče...kdo nezná Jamese Pottera a hlavně kdo nezná mě. Hermiona by to možná pochopila, ale spíš by mě začala litovat. Ron by vypěnil a začal nadávat, že to není pravda, že přece nemůže být můj otec ten obávaný profesor lektvarů!" rozhodil ruce. "S Remusem jsem o tom mluvit nechtěl, protože psala, že to nikdo neví. Chtěl jsem někoho nestranného. Někoho, kdo žádného z těch lidí neznal. Jedině ten mi mohl pomoct. A navíc on je jiný než ostatní. Sám má problémy s životem jako já. Jsme si hodně podobní. Hledal jsem radu u něj. To Tygi mi poradil poslat ti ten dopis. Dal mi k tomu odvahu." Severus chvíli zamyšleně seděl.
"Asi máš pravdu. Je dobře, že jsi mluvil právě s ním..." Harry jen přikývl. Vůbec netuší, co by měl říct nebo udělat. "Hodně se teď změní..." Opět jen přikývnutí.
"Bojím se jim to říct...." přiznal se po chvíli.
"Pokud jsou to opravdoví přátelé, tak tě neopustí!"
"Co když přece..."
"Tak nestojí za to, abys se o ně zajímal. To potom nejsou přátelé...." chytil ho za rameno. Harry opět přikývl. Po kolikáté dnes už?
****
"Co to mělo znamenat?" vypadlo zaraženě z Miriam, když se za Tygim zavřely dveře. Alicia pokrčila rameny a sedla si opět na své místo. Už to raději neřešili a začali se mezi sebou bavit. Vytrhl je ze zábavy až nenadálý vpád nějakého chlapce, který doslova vyletěl z krbu.
"Sakra..." vypadlo z něj, když se podíval, kam to spadl. Vyškrábal se na nohy a chtěl opět do krbu, ale narazil do pevné zdi.
"Kampak mladíku?" zabručel kouzelník s divným okem a dřevěnou nohou. Bělovlasý mladík se na něj otočil. "Co tady chceš?!"
"Já? Já nic. Sem se sem dostal nedopatřením!"
"Co tady chceš?!" zopakoval svoji otázku.
"Už jsem to říkal! Jsem tady nedopatřením! Já za to nemůžu že ten blbej krb mě vyplivl zrovna sem!" ušklíbl se.
"Co tady děláš?!" zeptal se znovu a mladík zatíná ruce v pěst.
"Už jsem vám to řekl! Jsem tady nedopatřením! Já ani nevím, kde jsem!"
"Co tady děláš?!" míří na něj pořád hůlkou.
"UŽ JSEM VÁM TO ŘEKL, ŽE JSEM TU NEDOPATŘENÍM!" zařval a z jeho ruky se začalo kouřit. Moodymu vzplála dřevěná noha a hned ji začal hůlkou hasit.
"Hups. To jsem nechtěl. Omlouvám se..." usmál se nevině, ale z ruky se mu pořád kouří. Moodymu z nohy zůstal jen ohořelý kus dřeva. Na jedné noze se dostal k židli a posadil se. Nepřestal na mladíka mířit hůlkou.
"Co tady děláš?!" zeptal se znovu.
"Do háje už!" zaklel. Ten chlap ho namíchnul. Už neudržel svoje nervy a vzplál. Sice ho plameny olizují, ale nic mu nedělají. Spíš ho uklidňují.
Lars zatíná bolestivě ruce v pěst a vytřeštěnýma očima sleduje mladíka v plamenech. Zavřel oči a znovu je otevřel. V plamenech se objevily dvě postavy. Jeden muž a mladá žena. Na paměť mu vyvstala vzpomínka...
"Co se to děje?" zeptala se vyděšeně mladá žena a tiskne k sobě malé šestileté dítě. Venku se ozývá křik a velké rány. Její manžel se zvedl z křesla a přeběhl k oknu, aby se podíval ven. Hned jak to udělal vytřeštil oči.
"Musíme pryč!" Vzal svoji ženu za loket a táhne ji ke dveřím z obýváku. Jen co otevřel dveře vyběhli na chodbu a rychle se vydali ke schodům z patra dolů. Jenže nemohou dolů. Celé schody sžírá oheň, stejně dolní místnosti. Chlapec se vyděšeně tiskne k matce a pláče. Jeho otec chytil svou ženu za ruku a běží do jiné místnosti otevřel dveře zrovna ve chvíli, kdy ze střechy spadl ohořelý trám a muže zavalil. Zařval bolestí a svou ženu pustil.
"Utečte pryč!" zařval a svíjí se bolestí, jak ho stravuje oheň. Žena se slzami v očích objala pevně svého synka a běží s ním v patře do jiného pokoje. Dům je ale celý v plamenech. Dostala se skrz plameny do pokoje malého chlapce, který je na tom ještě nejlépe. Ubíjí ji bolestný řev manžela, který v bolestech umírá. Přeběhla k oknu a vyhlédla ven. Nemůže se moc dlouho rozmýšlet. Vysadila rychle na strom svého synka.
"Slez dolů a utíkej! Utíkej co nejdál a snaž se dostat ke své tetičce!"
"Mami, já se bojím..." vzlykl chlapec a nechce svoji maminku pustit.
"Neboj se Lari...." usmála se žena. "Slez dolů. Vím jak rád lezeš po stromech. Vím, že jsem ti to zakazovala, ale rychle lez!" chlapec přikývl a začal šplhat po větvích dolů. Některé jsou také v plamenech, ale našel si cestičku dolů. Jeho matka ho hned následovala, ale takové štěstí neměla. Lars přeběhl k plotu u zahrady a otočil se zrovna ve chvíli, kdy jeho matku neudržela větev a spolu s ní dopadla na zem.
"MAMI!" zakřičel a rozeběhl se k ní. Když k ní doběhl začal rukama hasit její šaty, které vzplály.
"Nech toho Larsi!" okřikla svého synka a chytila zmoženě jeho popálené ruce. "UTEČ!" zařvala na něj. Lars už přes slzy nevidí a místo aby utekl svoji maminku objal a odmítá od ní odejít. Její šat začal hořet ještě víc a dal se do její kůže. Po tváři ženy začaly stékat slzy bolesti. Nemůže se ale hnout díky pádu ze stromu. "Uteč chlapče!" zachrčela z posledních sil a zavřela bolestí oči.
"Ne mami..." zašeptal. Chlapcova košile začala hořet, ale on se dál drží své mrtvé maminky. Uslyšel dusot nohou a následně ho něčí ruce strhly k sobě a uhasily jeho oblečení. Hned na to se s plačícím a zraněným dítětem rozeběhl pryč. Lars ještě mohl vidět, jak se dům jeho rodičů řítí k zemi...
Pevně zavřel oči a když je otevřel podíval se na své ruce schované v rukavicí s ustřiženými prsty. Vždy ty rukavice nosí. Schovává popáleniny. Znovu pohlédl na hořícího mladíka a vstal tak prudce, že shodil židli, na které seděl. Rychle přešel k lince a napustil kýbl ledové vody, kterou pokropil hořícího mladíka od hlavy k patě.
"Co to?" vypadlo jen z něj a pohled mu padl na Larse, který odhodil kýbl.
"Oheň....ne!" zasyčel a rázně odešel z místnosti doprovázen nechápavými pohledy. Jen Saša pochopil o co jde. Lars se mu s tím svěřil. Zvedl se ze židle a odešel za svým kamarádem. Mladík jen zakroutil hlavou a začalo se z něj kouřit. Po chvíli to přestalo a byl opět suchý.
"Mě už tady nic nepřekvapí. Každý, kdo si myslí, že je to tu spíš ústav pro blázny, pod stůl!" ušklíbla se Alicia a sjela ze židle pod stůl. Hned ji následovala Miriam, Tamara, Hermiona, Ron, Ginny, Fred a Georg. Mladík, který vypadl z krbu se k nim přidal taky.
"Tak jak jsi se sem dostal?" nadhodila Alicia.
"Konečně normální otázka! Do našeho baráku vtrhli nějací potrhlí maniaci v maskách a spíš připomínali Vřískot. Hodili mě do krbu a já se pomocí ohně dostal pryč a vyhodilo mě to tady..."
"Nenapadli tě jen tak náhodou Smrtijedi?" pozvedla obočí Hermiona.
"Jo...asi...říkám. Jak Vřískoti!" ušklíbl se.
"Vřískot?" zeptal se zaraženě Ron.
"To je jeden mudlovský horor," osvětlila mu Hermiona a všichni pod stolem se mu představili.
"A já su Rafael Moony," ušklíbl se.
"Nejsi jen tak náhodou elementál?" zeptal se se zájmem Fred. Všichni členové řádu, nebo-li všichni, co zůstali nad stolem si vyměnili zaražený pohled.
"Jo, jo...to jsem..." ušklíbl se. Do dveří vešel Tygi a všechny pohledy se stočily na něj.
"Co se to tu děje?" vypadlo z něj zaraženě.
"Každej, co si myslí, že je to tu ústav pro blázny, pod stůl!" obeznámila ho Ginny. Tygi se ušklíbl a hned vlezl za nimi.
"A ty jsi?" podíval se na Rafaela. Ten se mu představil a ostatní mu řekli, že je to elementál. Tygi se ušklíbl a naklonil se k němu.
"A nejsi jen tak náhodou mentálně postižený?" zašeptal, aby to nahoře neslyšeli. Tonksová pod stolem do někoho kopla.
"Nahlas prosím!" ušklíbla se.
"Héj! Já tady nešeptám!" ozval se ublíženě Fred, který schytal kopanec. Tonksová si do něj kopla ještě jednou. "To není fér! Mě kopou bezdůvodně!" postěžoval si. Tonksová se ušklíbla. Do kuchyně vešel další člověk. Tentokrát Harry. Zeptal se stejně jako Tygi a i on dostal stejnou odpověď, ale právě od Tygiho. Harry se ušklíbl a hned se k nim přidal. Začali si povídat o všem možném a nevšímali se dospělých, kteří začali řešit, že nejspíš nejsou ty děti v pořádku. Jen se jim dostalo odezvy, že oni si myslí totéž o nich. Vyrušil je další příchod a to Snapea. S pozvednutým obočím se podíval na teenagery pod stolem.
"Protest!" ušklíbla se Tamara. "Každej, kdo si myslí, že je to tu pro blázny, ať se přidá k nám!" Snape se ušklíbl a ke zděšení všech přešel ke stolu a sedl si vedle nich do tureckého sedu.
"Začínám opravdu pochybovat, že jsou tu ty lidi normální..." ušklíbl se Harry, který si pod stolem rovnou lehl.
"To opravdu nejsou...." ušklíbl se Snape.
"Hej já chci domů..." povzdechl si Harry, ale to ještě netušil, jaký to bude mít účinek.
"Jak si přeješ..." ušklíbl se Snape a stoupl si ze země chytil Harryho za triko a vytáhl ho na nohy.
"Hej! Já nechci! Chci tady zůstat!" chytil se futer od dveří a nechce se pustit. Všichni nad tím výjevem vyvalili oči. Harry ale neměl nejmenší šanci a jeho otec ho odnesl pryč.
"Co to sakra bylo?!" vypadlo zaraženě z Rona. Tygi dostal záchvat smíchu a v jeho vrčení se ozvalo i občasné zachrochtání.
"Hej, Tygi, už začínám docela pochybovat, že jsi napůl člověk a napůl tygr..." prohlásila Alicia. "Ty jsi totiž z 1/3 člověk, z 1/3 tygr a z poslední 1/3 prase!" rozesmála se i ona. Tygi dostal ještě větší záchvat smíchu.
"Tak fajn..." dostal ze sebe a s usykáváním se přeměnil na člověka. "Teď jsem akorát napůl prase a napůl člověk!" ušklíbl se dal se do ještě většího smíchu. Alicia nad ním zakroutila hlavou.
"Víš že jsem tě za posledních pár dní viděla jako člověka víckrát než za tu dobu, co se známe?" nadhodila.
"To je možný..." ušklíbl se.
"Ty něco víš!" zarazila se najednou a podezřívavě se na něj podívala.