"Doriane, Chatterly a Boane! Pojďte se mnou! Ostatní držte štít. Harry, tohle je ta chvíle!" vykřikla ta samá žena na Harryho. "Teď nebo nikdy!" Harry se odhodlal a vyšel s nimi.

"Fernity, pospěš, musíme ji dostat pryč!" zavolal na ni Dorian. Fernity se rozběhla a za sebou měla Harryho. Dál se o něj nezajímala. Šlo hlavně o ni. O princeznu s duší, co je dostala pryč a zařídila nový domov. Naložili ji na nosítka a její bezvládné tělo odnášeli do hradu. Na nikoho se neohlíželi, nikdo jiný je nezajímal. Doběhli až do hradu, vřítili se tam jako velká voda. Na schodech se už objevovali studenti, protože slyšeli, co všechno se dělo venku, zajímalo je, kdy Harry vyhraje. Zarazil je pohled na čtyři bojovníky, nesoucí bezvládnou Iliandaiel.

Bojovníci se vřítili do velké síně a položili Iliandaiel na první blízký stůl, na který narazili. Začali ji okamžitě ošetřovat. Zjistili však, že není co ošetřit. Když sundali její brnění. Zjistili, že má u srdce vypálený znak Artemis. Věděli, co to znamená, jestli se sama neprobudí, neprobudí ji ani nikdo jiný…

Asi po půl hodině začali do hradu vcházet i ostatní bojovníci a Brumbál se svojí "armádou". Bojovníci se seskupili okolo Iliandaiel. Vytušili, co se děje.

"Iliandaiel!" vykřikla Hermiona zhrozeně a přiběhla blíž. "Co se děje?"

"Měla smlouvu s Artemis. Pokus se sama neprobudí, neprobudí ji ani nikdo jiný." Hermioně začaly stékat slzy pro tvářích. Nestačila se však ani dobře rozbrečet a už jí od ní někdo vlekl pryč. Nikdo neví jak a proč, ale najednou se v hradě objevili lidé z ministerstav, samozřejmě až bylo po všem.

"Bylo nám řečeno, že tu máte světově hledané zločince," napochodoval do síně vzpřímeně Rufus Brousek a za ním halda novinářů.

"Zločinci jste tak akorát vy!" vykřikla Hermiona. "Vždycky přijdete pozdě!"

"Slečna je nějaká drzá, spoutat, určitě s nimi má něco společného," nařídil ministr kouzel. Držel všechny v šachu, společně s novináři a ochrankou z ministerstva. "Mám tady nového vědce, který vynalezl způsob, jak přehrát vzpomínky a přitom je nepoškodit a vrátit dané osobě," pokračoval ve svém samolibém proslovu. "Takže se dozvíme, co je skutečně pravda. Dr. Arzeny, přistupme rovnou k věci," přikázal a poodstoupil trochu dál. Bojovníci, kteří přišli s Iliandaiel nechtěli odporovat, přikázala jim to. Řekla, že ať se děje cokoliv, nemají ublížit nikomu, proti komu nevystoupí ani ten Harry, ani nějaký Brumbál. Tak čekali. Dr. Arzeny nasadil Iliandaiel na hlavu nějaký prazvláštní přístroj a spustil, Iliandaiel sebou škubla v křeči, kterou jí přístroj způsobil. Hermiona hlasitě vzlykla, když viděla, co jí dělají, navíc měly spolu tajemství…

"Dr. Arzeny nastavte to na dobu, kdy utekla z Bradavic," přikázal ministr a nedočkavě čekal, co se bude dít. Najednou se před nimi, jako na velké obrazovce, objevil Iliandaiel a Neville. Neville právě zachránil Iliadnaiel život a Iliandaiel ho pak pomstila.. Všichni šokovaně pozorovali její setkání s Voldemortem, jak zranila Malfoye, a jak pak také na několik týdnů zmizela. Viděli různé kouty Zapovězeného lesa, o kterých neměli ani tušení. Většina výjevů byla dost děsivá. Když se pak Iliandaiel ve vzpomínkách opět vrátila k Voldemortovi, viděli, jak ji mučil a ona po týdnu opět začala rebelovat a utekla.

Přestala se smát až ve chvíli, kdy našla to, co hledala.

"Hedviko," zašeptala. Stála v uctivé vzdálenosti. Věděla, že tohle zvíře je nanejvýš inteligentní. "Vím, co si myslíš, i co si myslí ostatní," připadala si hloupě, když takhle mluvila k sově, "ale potřebuju, abys předala vzkaz." Stála tam a koukala na sovu před ní, čekala až kývne. Konečně se jí dostalo svolení. Vytáhla pergamenovou obálku, ve které již byl sepsaný dopis a předala ho Hedvice. "Uneseš to?" zajímala se. Hedvika na chvíli zaváhala, ale pak znovu přikývla. Dones to… zašeptala jí jméno a odcházela znovu do hlubin lesa…

Čekala na tom místě už několik hodin, než uslyšela někoho přicházet.

"Jsi to ty?" zeptala se netrpělivě. "Odložím ty zbraně tady a stoupnu si od nich dostatečně daleko," promluvila do temné noci. Jak řekla, tak také udělala. Až stála od zbraní dost daleko, objevila se osoba na kterou mluvila. "Věříš mi, Hermiono?"

"Nevím, potom, co se stalo…"

"Ještě se nic nestalo," přerušila ji Iliandaiel. "Jen mám to jeho hnusný znamení, nechávám se mučit a snažím se vymyslet způsob, jak vám vyhrát válku."

"Jak nám tady můžeš pomoct?"
"Já se vážně nerada opakuju, ale vážně tady nikdo nezná válku?"

"Zřejmě ne."

"Když všichni uvěří, že jsem na Jeho straně, můžu ho zasáhnout hlouběji, než Harry."

"A jak chceš, aby všichni uvěřili, kde jsi a co se děje?"

"Budu ti podávat zprávy o útocích a ty tam budeš posílat lidi. On mě bude brát všude sebou."

"Cože?"
"Řekl mi to," odvětila. "Budu muset vybírat, kdo umře první. Když už to budu muset dělat, tak ať to aspoň pomůže!" zvedla trochu hlas.

"Slyšel si to?" zeptal se nějaký mužský hlas. "Je tamhle a někdo tam je s ní!"

"Schovej se po ten plášť!" zašeptala naléhavě Iliandaiel a hrubě Hermionu odstrčila. Právě včas, protože ji zasáhl blesk světla tak prudce, že odletěla a prudce vrazila do stromu za ní. Sesunula se k zemi. Z hlavy jí tekla krev, poslední, co viděla, byly utíkající stopy neviditelné osoby.

Polovina sálu se nevěřícně zahleděla na Hermionu, která byla stále svázaná a ukazovala na obrazovku, že je tam další vzpomínka.

Iliandaiel stála vedle Voldemorta a prohlížela si čtyřčlennou rodinu klečící před ní. Přemýšlela, koho dát napospas Voldemortovi.

"Ten chlap," řekla nakonec. Voldemort se zuřivě usmál a nechal jednoho Smrtijeda udělat špinavou práci. "Můžu?" zeptala se Voldmerota laškovně.

"Jistě," a poodstoupil, aby měla lepší prostor. Iliandaiel se sklonila k ženě, která právě byla v šoku.

"Musel to být on, vím, že by ses radši obětovala sama, ale on by to neunesl a tvoje děti by zůstaly samy. Tvař se, že ti říkám ty nejhorší věci, jaké bych mohla, jinak nás prozradíš. Řekni novinám, co se tady stalo, řekni jim všechno, něco si i přimysli. Začni ustupovat! Ale v žádném případě jim neříkej, co jsem ti tady řekla. Jinak Voldemort zabije mě a pak přijde zabít zbytek tvé rodiny. A to přece nechceš." Dokončila své řečnění Iliandaiel a vstala od ženy. Tvářila se jako Bohyně pomsty a přistupovala k Voldemortovi. "Zabiješ jednoho, zničíš všechny." Pronesla s ledovým klidem a odcházela z domu, kde právě nechala zabít otce rodiny.

Spousty dalších vzpomínek byly ty samé dokolečka. Rufus Brousek se začínal červenat, protože si uvědomoval, že udělal největší botu za celou svou kariéru. Doufal, že shodí Brumbála a tu holku zavře, ale vše nasvědčuje tomu, že ona zachránila tenhle svět. Pak tam naskočila jiná vzpomínka.

"Co zase chceš?" zeptala se Bohyně naštvaně. "Po tom, co si udělala, ti nic dát nemůžu."

"Zrovna ty, by si měla vědět, jak se věci mají," sklopila oči Iliandaiel.

"Já to vím, ale i přesto. Co ještě chceš?"

"Chci to vědět."

"Jak zvládnout, to co máš v plánu už od začátku?"

"Ano."

"Dobře," řekla Artemis po dlouhé době mlčení. "Povím ti to, ale mám spoustu podmínek…."

"Jaké?"

"Chceš dostat přes bránu nějaké bojovníky a chceš ji zavřít, aby se nepropojily. To bude něco stát, ale nejen tebe."

"To je mi jasné."

"Od tebe to bude velká oběť, jelikož to žádáš ty. Vezmeme ti kus tvého já, kus tvé duše."

"Co přesně to znamená?" zeptala se vyděšeně.

"Vezmeme ti moc, otevírat bránu, nebudeš měnit barvy, nebudeš moct měnit počasí."

"Souhlasím," vyhrkla.

"To ale není všechno." Iliandaiel byla zaskočena. Už tak to byla velká oběť. "Už nikdy nebudeš moct přivolat pomoc Bohů! Už nikdy!"
"Proč?"

"Zneužívala by si je dál. Tohle je nejvyšší dar, který ti Bohové můžou dát. Ale to stále není všechno." Iliandaiel odevzdaně pokývala hlavou. "Tvoje matka zemře spolu s tvými schopnostmi."

"Cože?!" vyjekla zděšeně.

"Buď přijmeš tyto podmínky, nebo budeš muset najít jinou cestu."

"Dobře, souhlasím," řekla nakonec. "Ale mám podmínku Jeho dar."

"Poslouchám," usmála se Artemis.

"Vezmete mu jeho nesmrtelnost."

"On nemusí platit tak vysokou cenu," upozornila ji Artemis.

"Ale musí," odporovala.

"Proč to vlastně děláš?" zajímala se Artemis.

"Copak to Bohové neví?"

"Ví, ale chtějí to slyšet od tebe."

"Dělám to pro ně."

"Pro mrtvého kluka a čtyři lidi, kteří tě nenávidí?" nechápala Artemis.

"Pro kluka, co mi zachránil život. Pro kamarádku, která mi věřila. A tři další, které nikdy nemůžu vymazat ze života."

"Žila si s nimi jen nepatrný čas."

"Čas není důležitý."

"Konečně se v něčem shodneme."

"Přísahejte mi věrnost na život a na smrt," poručila Iliandaiel. "Jinak vás políbí smrt." Lidé naproti ní zvedli hlavu a podívali se na ni. Měla na tváři milý úsměv, který dával vše najevo. Všichni okamžitě souhlasili. Přistoupila k nim blíž a seznámila je s tím, co se bude dít. "Až se dostaneme k bojovému poli. Půjdeme proti těm, které máte bránit, až vám řeknu, otočíte se a budete je bránit.. Pak se obrátila na jednu dívku. "Fernity, je tam takový mladík, Harry Potter se jmenuje. Řekni mu, že až přijde vhodná chvíle, ať na Voldemorta zaútočí. Bude smrtelný. Jste připraveni?"

"Ano!" zaznělo jednohlasně od všech zároveň.

Pokráčko příště !
Napsala: Madelein