Válka Vládkyně ledu 1
"Máme problém!" vtrhl do Brumbálova kabinetu bez ohlášení a zaklepání Taylor, pracovník v jednom kouzelnickém blázinci. Brumbál se vymrštil z křesla.
"Co se stalo?"
"Jde o Grizeldu Izoldu Darwinovou!" vyhrkl a snažil se popadnout dech.
"O Grizeldu?" zopakoval nervózně. Taylor přikývl. "Co s ní je?"
"Až donedávna byla v naprostém pořádku, ale najednou, jako by se probudila z transu a byla jako dřív. Už byla tak klidná, že jsme jí mohli sundat z rukou, nohou a krku řetězy, jen co je měla dole, tak na pracovníky zaútočila. Samozřejmě jsme ji kouzly uklidnily a řetězy jí nasadily znovu, pak jsme ji zamkli mezi čtyři stěny. Už nebyla v tom malém prostůrku jako zezačátku, ale teď jsme ji tam vrátili. Když se tam ráno šel někdo podívat, stěna byla od krve a jí z očí místo slz tekla krev. Ruce i nohy si sama řetězy rozřezala a i krk si pořezala. Když se na ni zděšeně podíval, jen se ušklíbla a vymrštila se proti němu…"
"Myslím…" přerušil ho Brumbál, "že její chování se změnilo, protože ví, že se schyluje k poslednímu boji…chce být při tom. Vždyť si pamatujete, proč je v tom blázinci…"
"To ano. Byla horší jak Smrtijedi, i když k nim nikdy nepatřila. Má na svědomí hned několik vražd a to dost brutálních. Nepoužívala při svých vraždách hůlku, ale nůž. I vy-víte-kdo z ní měl prý jeden čas hrůzu…" vydal ze sebe.
"Ano…a to je co říct…"
"Nevíme si s ní rady. Jako by bylo těch deset let, co tam je zavřená, jen ticho před bouří."
"To určitě bylo. Dřív nebo později jsem očekával tuto změnu, ale né tak náhlou. Jako by jen vyčkávala, než jí ty pouta sundáte…" přemýšlel nahlas Brumbál.
"Brumbále, všichni jsou v nebezpečí. Musíme ji převézt do Azkabanu mezi mozkomory. Už teď mají všichni pracovníci strach."
"To nám nepomůže. Voldemort si už povolal na svou stranu i mozkomory."
"Pak ji tedy musíme…"
"Musíte ji udržet zavřenou. Pokud uteče, už nebude hrozba jen Voldemort, ale i Vládkyně ledu."
"Vládkyně ledu?" nechápal Taylor.
"Ano…její jméno v překladu znamená: válka Vládkyně ledu."
"Ou…"
"Díky, že jste mi to přišel říct, Taylore." řekl Brumbál a přešel ke svému pracovnímu stolu. Hned si vzal brk a inkoust a začal narychlo psát dopis. Taylor se otočil a šel zpátky do práce…
"TAYLORE!" volá naléhavě jeden jeho spolupracovník, Meneol. Taylor rychle vyběhl z pracovny a běžel za Meneolem.
"Co se děje?" volá naléhavě.
"Jde o Grizeldu! Jsou tam po ní jen rozbité a zkrvavené řetězy!" rozhodí zoufale rukama.
"Cože?" zděsil se Taylor.
"Je to tak!" vydechl Meneol. "Všichni pracovníci to už ví a hledají ji!"
"Tu nenajdou…pokud se jí podařilo holýma rukama rozbít kouzelnické řetězy, pak jsme všichni v tomhle baráku v háji!" zavřeštěl Taylor. Všichni měli v ruce hůlky a pročesávali okolí budovy a i celou budovu prohledávají. Už byli informováni i bystrozorové a Brumbál, který kontaktoval naléhavě celý Fénixův řád. Už bylo s tímto případem seznámen i celý kouzelnický svět. Plno lidí si ještě vzpomíná ne to, jak zabila jejich příbuzné a libovala si v jejich krvi…už nemají strach jen z Voldemorta, ale i z Vládkyně ledu.
Taylor spolu s Meneolem prohledává les. Nikdo nechodí sám. Na to je až příliš nebezpečná. I zašumění listu jim nažene obrovský strach.
"Co to bylo?" vyhrkl Meneol. Taylor se zaposlouchal. Slyšel, jak jeden chladný ženský hlas recituje, až z toho tuhla krev v žilách…
"Nádherná růže z křišťálu
bere si lesk od opálů.
Za šperky srdce zrádné jest,
skrývají lest, skrývají lest.
Ve dne úpal, v noci chladný dech,
mráz kreslí květy na oknech.
Můry tlučou křídly o stěny,
unaveny, opuštěny.
V městě se stíny prodlouží
a srdce v tichu zatouží.
Jenže to, co mu bere klid,
nemůže mít, nemůže mít.
Dávno již v půli cesty jdeš,
vyjde Ti vstříc však jenom lež.
A přání ve tmě zmateny,
cítí se příliš zrazeny.
Existence jsou si příliš vzdáleny,
už drtí mlýnské kameny.
Hloupost prosí krutost o milost,
zbývá jen zlost, jen žal a zlost.
…a růže černá jako noc."
Ti dva stáli jako přimražení. Ten chladný hlas patří jedině jedné ženě…
"Pane Taylore…" ozvalo se mu hned u ucha. Taylor se hned otočil a namířil na ni hůlkou. "Snad se nebudete bránit?" pozvedla posměšně obočí.
"Ty nejsi zdravá!" řekl Meneol.
"Ale jsem zdravá…" protestovala stále se stejným hlasem. "Jen jsem jiná…"
"Každý je nějaký, ale to tvoje chování…" nakousl Meneol
"Co? Co moje chování, hmm? Nic o mě nevíte! Nevíte proč jsem zabila ty lidi a ani nevíte nic o mě!" přerušilo ho zase tím stejným hlasem.
"Proč si je zabila?" zeptal se opatrně Taylor. Grizelda se jen rozesmála smíchem, který nebyl nijak moc příjemný.
"Vy se mě ptáte, proč jsem ty lidi zabila? Tak já vám to řeknu…" ušklíbla se. Pak ale udělala soucitný obličej. Ovšem bylo vidět, že je hraný. "Jenže pak vás budu muset zabít taky…" dodala. "Ale to zase nechcete, že?" pozvedla obočí. Opravdu jim velice naháněla hrůzu. Po tváři se jí rozhostil strašlivý úsměv…
pokračování příště
napsala: Desperation