Válka Vládkyně ledu 5
Už jsou za dveřmi Vánoce. Dnes jim začínají prázdniny. Harry v lese od doby, co jí šel poděkovat nebyl. Vlastně byl, ale to jen s Hagridem. Byl plně zaměstnáván školou a na nic neměl čas. Grizelda to moc dobře věděla. Také moc dobře věděla, že by se za ní rád šel podívat…
"Harry?"
"Co?" vytrhl se ze zahloubání.
"Už zase jsi mimo. Poslední dobou nějak moc přemýšlíš a ani nám nechceš říct proč," oznámila mu Hermiona.
"Aha jo tohle…no…ono je to složité a já vám to nemůžu říct…" vysoukal ze sebe.
"Sakra Harry, tak už to vyklop!" dorážel na něj Ron.
"Chápeš? Já vám to nemůžu říct a i kdybych mohl, tak…prostě to nejde…" protestoval.
"Jak chceš…" uklidňovala ho Hermiona. "Půjdeme se podívat do Prasinek?" nadhodila.
"To by bylo fajn…" přisvědčil hnedka Harry. Ron jen pokrčil rameny. štvalo ho, že mu to Harry tají.
"Harry vzbuď se!" volá na něj Ron.
"Co je?"
"Jsou Vánoce! Máš tady dárky!" ukázal na hromádku dárků u jeho postele. Všichni z Bradavic na Vánoce odjeli, až na pár výjimek. Mezi nimi byl i Harry, Ron a Hermiona. Dohromady ze všech žáků na škole, jich tu zůstalo asi dvacet. Harry se tedy pustil do rozbalování, když ho Ron probudil.
"Ahoj!" to do pokoje vešla Hermiona. Byla docela nervózní.
"Ahoj! Proč seš tak nervózní?" zajímal se Ron.
"No…po celé společenské místnosti jsou dané černé růže," odpověděla mu pomalu.
"Co?" vyhrkli naráz.
"Je to tak! Kdyby byly aspoň jiné barvy, ale černé…nahání mi to hrůzu."
"Už jen jak si to řekla…děsíš mě!" vyčetl jí Ron. Harry měl tušení, od koho ty růže jsou. Harry s Ronem se převlékli a spolu s Hermionou se vydali na snídani. Zjistili, že ty růže nejsou jen ve společenské místnosti nebelvíru, ale po celém hradě. Vystrašení nebyli jen ti tři, ale i zbytek žáků, co tam byl a učitelé. Harrymu neuniklo, že i Snape něco tuší…
"Pane profesore, co ty růže mohou znamenat?" zeptala se ve Velké síni Brumbála vystrašeně.
"To bohužel nevím, slečno," odpověděl klidně.
"Kdyby se aspoň daly uklidit nebo změnit na jinou barvu, ale s nimi nehne žádné kouzlo!" rozhodila madam Prýtová rukama.
"Co je to za růže, paní profesorko?" zajímala se jedna sedmačka z Mrzimoru.
"To já sama nevím, co je to za odrůdu. Nikdy jsem žádnou podobnou růži neviděla…" zakroutila zmateně hlavou. Všichni učitelé i žáci jsou ve Velké síni a řeší ty růže. I v této síni je jich plno. Ovšem nikdo netuší, že ve své komnatě Snape nenašel obyčejnou růži, ale potřísněnou krví. On ví, co to znamená…
Druhý den se Harry probudil časně. Jakmile se převlékl, byl rozhodnutý, že za ní zajde do lesa. Když sešel do společenky zjistil, že růže jsou pryč…nepozorován se vytratil v lese. Bloudil mezi stromy a nevěděl, kde ji má najít.
"Ahoj Harry!" uslyšel její hlas hned za zády. Harry se jí strašně lekl. Jen se usmála.
"Ty růže byly od tebe, že?" zajímal se hned a lapal po dechu.
"Ano…jsi chytrý…"
"Proč…"
"Proč jsem je tam dala?" přerušila ho. Němě přikývl. "To byl dárek…dárek k Vánocům…" Harry ji nechápal. Ušklíbla se. "Nejsi sám, kdo ví že jsem tady. Ten dotyčný to ale spíš jen tuší…" znovu se tajemně ušklíbla.
"A kdo…"
"To ti nemohu říct…" zarazila ho stroze.
"Chápu…" vyhrkl. Přikývla, že jí to stačí za odpověď.
"Moje strana…" začala mluvit. Harryho to zarazilo, protože zrovna v tu chvíli ho to napadlo. "Na tvé straně je plno lidí…na straně Voldemorta též…na mé jsem jen já…" to mu neřekla nic nového. Říkal si v duchu. "Já vím…" odpověděla mu na jeho myšlenku. "Měl bys jít…studenti sem nesmí…" usmála se tajemně. Harry se otočil a šel pryč.
"Na shledanou…" řekl jí při odchodu.
"Naschle Harry Pottere…" zašeptala do šumění listí…
Napsala: Desperation