Zabila jsem přítele...
Jako tělo bez duše,
jako duch bez těla.
Stojím tu na místě,
tohle jsem nechtěla.
-
Vedle mě v louži krve,
koupe se anděl bez křídel.
Co jsem to za přítele,
když jsem dovolila, aby navždy odešel?
-
Jen ruku natáhnout,
stačilo k záchraně.
Nedokázala jsem se pohnout,
teď na mě jeho oči hledí smutně a zklamaně .
-
Už mrtvé jsou,
jeho pohled je odplatou.
Jak jsem jen mohla zklamat?
Za přítele se vydávat?
-
Myslela jsem,
že život bych za něj položila.
Zklamala jsem,
jenže tím jsem ho zabila.
-
Věřil mi, že ho nikdy neopustím.
A já mu naopak ukázala záda.
S tímhle žít nedokážu, nikdy si to neodpustím.
Jak se teď dozví, že jsem ho vážně měla ráda?
-
Bolest viny žene mě do kouta,
na kolenou klečím a prosím o odpuštění.
Už nikdy víc nezradím, nechci znovu zabít.
Jen pár říznutí…a v louži krve se teď koupu já...
napsala: Ajleen