Beznaděj
V srdci je prázdnota,
v životě tíž.
V jejích očích nenajde nic.
Beznaděj, strach či samota.
Bledá, téměř bílá,
dívka v černém oděná.
Copak se jí v hlavě promítá,
že by otázka, proč je tak jiná?
Otáčí se po okolí,
vidí, že tu nic není.
Tráva, po které kráčí
okamžitě odkvétá.
"Proč zrovna já jsem prokletá!"
Křičí dívka zmatená.
Odpovídá jí pouze ozvěna.
Oči jí těkají po stranách,
"Já mám strach!"
Před ní se bez varování
otvírá pohled bizardní.
Strž hluboká rozvírá tu chřtán,
bez života. Sám a sám...
"Chceš mi tím snad něco řict?"
volá dívka směrem výš.
Chtěla to nějak vysvětlit.
Začínající déšť říkal: "Musíš!"
"Dobře tedy, chápu již!
Vždyť ty sem nepatříš!"
Zakřičela do ozvěny,
pak už slyšet byl,
jen mrazivý zvuk o stěny,
jenž mladý život ukončil.
napsala: Madelein