Ledové přátelství
Všechno mrtvé,
všechny tváře schované pod maskou,
pod maskou přátelství a lží.
Kdo bude další?
Komu zase naletím?
-
Jak mám věřit růžové iluzi,
když vím, že je to jen obláček zklamání?!
Jak se mám svěřit,
když cítím jak mnou prostupují vaše lži?!
-
Žádné srdce,
žádné city!
Jste jako sochy,
sochy z ledu!
Je to prosté, jak vás zničit…roztříštit!
A zbudou z vás milióny lží na každém kroku.
-
Vaše oči, chladné jsou.
Mrazí mě z nich,
ledový pot mi stéká po zádech.
Vám že jsem naivně věřila?
Už ne! Už zase mám sílu vzepřít se a jít!
-
S každým krokem vaše lži sílí!
Stahují mě čím dál níž.
Jak mám s nimi žít?
Nezbývá mi,
než všechno za sebou zničit!
-
Rozpustit ty kostky lží,
které jsou jak z ledu vážně nedovedu.
Ale vrahem stát se můžu!
Vždycky jsem vám věřila,
ale přátelství je stejně křehké,
jako vločka sněhu…
napsala: Ajleen