Můj svět
Znám jedno utajené místečko,
kam nedopadá sluníčko.
Kde temnota znamená den i noc,
je to místo, kde já jediná mám nad vším moc!
-
Smutno, ticho, temno je tam.
Všechno je zachumlané do černého závěsu.
Nikdo mi neříká, co dělat mám,
tam břemeno života unesu.
-
Sama a přeci s někým,
schovávám se před životem.
Nezáleží mi na tom, zda budu někým,
tam jsem tím nejkrásnějším stvořením:
Andělem!
-
Před pravým životem utíkám,
jen tohle místo mi nikdo nikdy nevezme!
Do svého světa odlétám,
to tam,
to tady je mé místo v životě,
jsi tu se mnou,
…a nyní už i tvé!
-
Jsem tam sama, sama navždy.
A přesto jste tu se mnou,
pokaždé!,
když utíkám před realitou,
pokaždé!,
když se schovávám sama před sebou…
-
Pustím sem někoho, kdo mě osobně zná?
Ledaže by mě měl nadevše rád.
Pochopil moje myšlenky, můj svět,
držel mě za ruku a neotáčel se zpět.
-
Slyšel by moje výkřiky do noci,
chápal kouzlo žiletky,
viděl moje rány v srdci,
utíral slzy,
vždy když život ublíží.
-
Můj svět,
to nejdůležitější místo v mém životě.
Možná jediné,
kde jsem sama sebou,
kde nebojím se říct svůj názor,
ukázat vám svůj vzor.
Moje chyby tu poznáváte,
a vlastně mě ani neznáte…
-
I když možná víc než lidé kolem mě…
Kdo tu vedle mě vůbec je?
Venku jen vražedná Samota…
A v mém srdci? Prázdnota…
-
Ubližuju všem kolem sebe,
bojuju se všemi a se vším.
A přitom zbytečně.
Bojuju proti nesmrtelnosti lží!
-
Bojím se, pouštět si lidi k tělu.
Nikdo nechápe, jak je mi mizerně.
Nikdo neví, jak mě uspokojuje,
vidět svou krev, jizvy a žít v pravým světě,
úplně někde jinde…
Tady!
-
Můj svět je někdy černější než temnota.
Někdy zas krvavé mraky plují oblohou.
Žije tam se mnou jedna osoba: Samota.
…a lidé, co mě vidět nemohou…
-
Můj blog je můj svět,
nevyhánějte mě z něj.
Už tak mám v srdci díru,
kterou nezaplní žádná prázdná slovíčka,
pomalu ztrácím víru…
-
Stačil by jen jeden cit,
tuším, že jmenuje se Láska.
Bojím se, že se mnou byla jenom jedenkrát….
jedenkrát, když mě měl ON rád...a tak krátká!
-
A teď?
Zmizel…
odtrhli nás od sebe.
A v srdci po něm navždy rána,
a v duši jenom vzpomínka,
jak jsem tam opuštěná stála
a v slzách bolesti se topila.
-
Bez tebe,
bez srdce.
To od té doby jsem nikým!
Jen tady moje srdce nestrádá…
kéž bys jen věděl, že tě mám stále nadevše ráda.
-
Že bez tebe jsem prázdná.
Bojím se,
že to místo po tobě už nelze zaplnit.
Žes zapomněl a jen já se trápím,
že nedokážu bez tebe žít.
-
To tady zas mám pro co žít,
to tady moje srdce nelže,
ukrývám tu tajnosti.
Je to můj svět, kde nikdo nedokáže
zradit,
opustit,
vyrvat srdce…
napsala: Ajleen