Rybí život
Den střídá noc
a noc střídá den.
Minuta za minutou se vleče,
ne, nikdo tomu neuteče.
-
Mohlo by se zdát, že žiji v ráji,
ale mýlili by jste se šeredně.
Zeleň všude, ano, vodou si pluji,
ke dnu…a zase zpátky k hladině.
-
Můžete si myslet, že mi nic nechybí,
že mám štěstí, že jsem ryba.
Možná vás překvapím, já také toužím
zhluboka se nadechnout, kde je ta chyba?
-
Místo rukou ploutve,
místo nohou ocas.
Šupiny po celém těle
a místo plící? Žábry, zas.
-
Moje místo je tady,
mezi šupináči a žábami.
Však toužil bych se nadechnout,
alespoň jednou jedinkrát
z plných plic nad hladinou.
-
Že mi nic nehrozí?
Dovolte mi vás vyvést z omylu.
To největší nebezpečí
z vlastních řad pochází.
-
Na jídlo nehledím,
vždy se něco najde.
Ať už je to krmení
nebo tělo přítele.
-
Že jsem necita?
Ne, tak to tady chodí,
ten, který nedýchá,
slouží k přežití jiným.
-
Až mé ploutve ochabnou
a teplo se vytratí z těla,
přátelé se seběhnou
a sežerou mne zaživa.
-
Teď mě však napadá,
že jsme jako vy, lidé,
ten kdo za přítele se vydává,
tě, jen co zeslábneš,
mile-rád sežere.
-
Bublina za bublinou,
vteřina za vteřinou.
Přátelství nebo ne?
Všichni víme, jak tohle dopadne…
napsala: Ajleen