Stín
Za mnou se táhne bledý stín,
mizí s ubývajícím dnem.
Kam se ztratil již?
Je v temnotě a ty to víš...
V temnotě je uvězněn,
všemi ostatními přehlížen.
A přec tu je!
Sám a v černočerné tmě!
Stejně jako já,
když se s bolestným stínem minulosti
probouzím sevřená.
Sama, se stínem bolesti!
Se stínem bolesti velké,
která je schvoaná uvnitře mého srdce!
Velice hluboko vryta
bolest velká, nezměrná...
Se stínem minulosti
musím žíti ve dne v noci.
Jak dá se ho zbaviti,
když v srdci je zarytý???
Zapomenout?
Odpustit?
Jít dál?
To jsou slova, ale co dál?
Na chvíli přehlednout,
ten stín ve tmě.
Přece není vidět!
Ano, ale zářez ten cítit je.
napsala: Madelein