Zabít z lásky
Jen temno, temno před očima,
když znovu jsem tě před sebou spatřila.
Ten strach, že o mě všechno víš,
ta úzkost, že to vyžvaníš!
-
Tvé oči vidí do mého srdce,
když ruka na spoušti lehce se třese.
Tvůj hlas mi v uších zní, když ruka mačká spoušť.
Oči už nevidí a hlas utichá…odcházíš,
už navždy budu mít od tebe klid.
-
To láska mi to nedovolila udělat dřív,
věděl si o mě moc, věděl si až příliš.
To láska nutila mě trpět,
když ukrývala jsem se před tebou.
Věděl si o mě víc, víc než se znám já!
…ale zase si mě našel,
přesto, že jsem se ukryla…
…za vše může láska…kdo říká, že není zlá?!
-
Moci být tou kulkou,
kterou jsem vyslala k tvému srdci,
nebylo by mukou,
když opouštěl si mě v náručí.
Byli by jsme spolu,
navždy bych ti ležela v srdci,
společně by jsme se vzdali života
a čelili Smrti!
-
Nyní už je pozdě, nad chybami naříkat.
Už je pozdě, sama sebe se ptát:
"Jak si mohla zabít? Zabít člověka?!"
Zabila jsem lásku,
už je pozdě se ve stínu ukrývat.
-
Zmatená a sama, klečím tu nad tebou.
Ruce od krve hýbou tvou mrtvolou.
Rozum a srdce,
zevnitř mě ubíjí.
Oni vědí víc,
než co se stalo před chvílí!
-
Oni jsou svědky mých bezmocných výkřiků,
když si mi do těla vbíjel, že já umřu potichu.
Když si mi šeptal, že zemřu tvou rukou
a teď tu stojím já, nad tebou
a zahazuji tě hlínou.
-
"Tak kdo se pomstil?
Kdo už nedýchá?
Kdo tu leží?
A kdo tě pohřbívá?"
-
Ruce se umyjí,
krev steče,
duše se zahojí
a vzpomínky odplují.
Ale jak si mohl?
Jak si mi přes to všechno mohl ukrást mé srdce?
napsala: Ajleen