Zrození anděla
Zarývám nehty pod kůži,
křičím, rvu si vlasy.
Jsem uvězněná v pokoji,
za zdí slyším vaše hlasy.
-
Nikdo mě neslyší.
Zdrcená padám do kouta.
Zaúpím bolestí,
krev mi po rukou stéká.
Jsem sama.
-
Ruce mám zjizvené,
nehty do nich zarývám.
Od zápěstí k loktům,
po žílách prstenem smrti přejíždím.
Obličej do dlaní ukrývám.
-
Stín mě schoval pod křídla.
Z očí mi ukápla slza.
To na mě všichni zapomněli?
Slyšíte? Já přece nejsem mrtvá!
-
V šatech černých, v klubíčko stočená,
zamčená v pokoji, ukrytá před všema.
Nikdo se neshání, nikdo se neptá,
jestli jsem naživu a nebo mrtvá.
-
V myšlenkách ztracená,
sedím v pokoji.
Krev všude po stěnách,
smrti se nebojím.
-
Potichu vyčkávám,
cítím ji, už se blíží.
Za ruku chytám ji,
schovává mě v náručí.
-
Tělo mi bezvládně dopadá k zemi.
Duši narostla křídla.
Nikdo mě nevidí, všichni už zapomněli.
Jsem andělem, andělem života a smrti.
napsala: Ajleen